Warning- Bl = boy x boy
Předem upozorňuji... zde se objevují povídky s gayskou tématikou...
Don't like, go away!!!
Další varování- smexy scénky!
Áno...opravdu tu budou ♥♥♥♥
Takže ummm... možná 18+ (i když...ani mě není 18 *---*)


Další, co bych zde měla zmínit je, že většina povídek bude
nehorázně sladká a zaláskovaná. ♥♥♥
No co? Hold nemám ráda špatné konce *___*
A zbožňuju žárlivé ochránce a jejich roztomile naivní nevinné miláčky :3 *-*
Jakékoliv dotazy, poznámy atd. mi klidně napište *-*

Takže všem děkuji za návštěvu mého blogu.
Za komentáře vždy extra šťastná :3 *___*
Miluju vás, zlatíčka ♥♥♥
Jo a na chyby serte... -__-

Díl 9♥

17. dubna 2016 v 22:17 | Emma |  Mám tě, bráško...
Omlouvám se!!!! T-T
Na dlouhou dbu jsem se se setřičkou vzdálila do Anglie, ale mám pro vás překvápko. Dám ho sem, čestný pionyrský, v tomto nejpozději v přístím týdnu :* ♥♥♥
Bohužel mám skoro ze všech předmětů nehodnoceno...vůbec netuším proč :D -__- Takže mám od maminky zákaz na počítač, dokud nenaženu nějaké (dobré) známky :P T___T
Ale! Další díl Mám tě, bráško... je skoro hotov ♥♥ Jen pár posledních úprav :3
Takž jěště jednou se moc omluvám a přeji vám krásné počteníčko... předem varuji - Je to BULLSHIT !! a znovu žádný smexy scénky :( -__-
....

….
"Hi-…Hide?" zašeptal jsem toužebně.
"Ano, Ma-chan?" usmál se dotyčný.
"Uhmmm…ještě chvilku…"zamlaskal jsem.
Obrovské ruce si mě podepřely a vytáhly jako nějakou princeznu do náruče. Slabounké tlapičky jsem obmotal kolem býčího krku. Přivoněl jsem si k jemné kůži a slastně zavrněl.
"Chyběl jsi mi…"
"Však už tě mám, bráško…"
Záhonek květin před barem mě svým výrazným pachem udeřil jako ocelová pěst toho nejlepšího boxera.
Velmi jednoduše se tam zase někdo poblil.
"Z toho bude Tatsuo hafo štastný…" zamumlal jsem si.
Hide mě sjel pohledem tak hrozivým, až jsem se z něj otřepal.
Jelikož mě onen smrad grcek a moči dokonale probudil, uvědomil jsem si, že Hideovi oči jsou až nezvykle blízko těm mým.
Pohled jsem stočil k zemi. Na povrch vyplula má menší fobie z výšek.
"Kyaa! Dej mě dolů!" zapištěl jsem hlasitostí rozhlasové sirény.
Ani při jekotu neucukl, jen se usmál, otevřel dveře černého auta - ano, barva je to jediný, co na autech dokážu rozeznat - a s viditelným potěšením mě do něj hodil.
Dopadl jsem na klín někomu, kdo svou výškou předčil i mého bratra, neboť měl nohy až směšně nadzvednuté, jak se tam mačkal.
"Já myslel, že máš bráchu…"ozval se příjemně znějící mužský hlas.
Auto se malinko zhouplo, což znamenalo, že se Hide pohodlně usadil vedle mě. Dveře zacvakly a mačkanice začala.
"Jedem!" ozvala se zepředu tentokrát dívka.
Ruka obrovské zrůdy, jež si svým klínem hrála na mou karimatku, pomalu zabloudila pod mé tričko.
"Fakt seš borec, nemáš prsa," uchechtl se.
Vystrašeně jsem se od něj odstrčil, div jsem se nevyškrábal až na Hideův klín.
Rychlosti světla jsem prohledal své kapsy, dokud mé konečky prstů nezaznamenaly tenkou plastovou nádobu, jež se svým vzhledem jevila jako propiska.
"Wow, propiska… s tou se hodně obráníš!" rozesmál se.
"Maty…"
Tichounké zavrčení rozřízlo jeho smích na dvě půlky.
V této chvíli jsem chtěl utéct. Už jsem toho měl za celý den dost a ještě to jsem i nějak psychicky zvládal, ale Hideův výraz mě vyděsil natolik, až jsem se roztřásl jako malý čoklík.
"Ještě jednou se ho dotkneš a…"
Obrovský debil jménem Maty, jak jsem teď zjistil, nasucho polkl a něco nesrozumitelného zamumlal.
Studené prsty se dotkly mých zad, poté je jemně pohladily.
"V pohodě?" rázem se z mého bratříčka stal opět člověk s normálním ksichtem.
"A-no," kývl jsem."Sorry, má reakce byla malinko přehnaná…" pohledem jsem se zaměřil na Matyho.
V normálních situací jsem ještě dokázal rozeznat srandu od útoku, ale poslední dobou toho bylo nějak moc. Člověk si už nemohl být ničím jistý.
"No, spíš já sorry, ne?" rozesmál se obr. "Ale jako fakt? Propiska? A co si s ní chtěl jako dokázat?"
Uchechtl jsem se.
"To je pepřový sprej, neznáš? Má vypadat nenápadně."
"Tak to je drsný!" vypískl dotyčný. "Začínáš se mi líbit čím dál, tím víc."
Pro jistotu jsem se od něj oddálil k Hideovi, což způsobilo jeho pobavené uchechtnutí.
Maty nakonec nebyl až zase tak strašný, jak se na první pohled zdálo. Podle všeho to byl cca 190 cm vysoký basketbalista s vytrénovanou postavou a celkově sportovním vzhledem. Nakrátko zastřižené černé vlasy, hnědé oči, rovný nos a protáhlá ústa zkroucená do charismatického úsměšku.
"Maty je docela fajn kluk," prohodil jsem směrem k Hideovi s touhou prolomit trapné ticho, které nás obklopilo v momentu, kdy nás vysadili před naším domem a já odemkl dveře.
Obrátil na mě nasupený pohled, jenž mnou projel jako rozžhavená mince. Pěkně pomaloučku zajela do všech záhybů mého těla a vypálila mi tam ornament dokazující, že to on je tu pán.
Přesunul jsem se k botníku, vyzul si boty, poté odložil bundu a tašku s dnešní pracovní uniformou, o které jsem fakt neušil, že jsem si ji s sebou vzal domů…
Pro tentokrát jsem se nehodlal hádat. Přeci jen jsem jej tak dlouho neviděl, že by teď byla škoda, to zkazit hádkou.
"A jak ses vlastně celou tu dobu měl?" usmál jsem se.
"Docela dobře, co ty?" studeně prohlásil.
Srdíčko mi sevřela úzkost. U Hidea jsem si už zvykl na spoustu věcí, avšak takovým tónem na mě promluvil poprvé.
"No, úplná paráda!" kapku křečovitě jsem se usmál. "Jdu si dát něco k jídlu, dáš si taky?"
Atmosféra najednou o malinký stupeň povolila a zpoza mě s ozval Hideův hluboký, avšak zároveň jemný hlas.
"Od tebe moc rád…"
Netrvalo dlouho a já se octl v kuchyni u otevřené ledničky. Vytáhl jsem pár potřebných surovin, poté je ihned začal zpracovávat do výborného salátku s tuňákem.
Podlaha za mnou se prohloubila a já pocítil děsivou autoritu, kterou mi Hide v poslední době až moc často projevoval.
"Můžeš mi laskavě vysvětlit…" vrčivý chraplák mě donutil se k němu v momentu otočit čelem.
Nasucho jsem polkl. Vůbec jsem netušil, co má na mysli.
"…tohle!"
Neobtěžoval se víc vysvětlovat. Stačil mi jen jediný pohled na rozervanou košili bez knoflíčků a od krve z kousanců na mém krku.
Znovu jsem nasucho polkl. Jako kdyby se mi v krku usídlily kameny a já nebyl sto je spolknout.
"Proč máš šátek kolem krku, i když je tu takový vedro?!" skoro křičel.
Nevěděl jsem, jak mám reagovat. Co dělat…Jak se zachovat…
Namáčkl jsem se tedy, co nejvíce na kuchyňskou linku doufajíc, že v nejhorším najdu únikovou cestu.
"Sundej ten šátek!"
Mé ruce instinktivně vyletěly nahoru.
Zrůda udělala krok v před a já se vyděsil tak moc, až jsem se málem počůral. Natáhla ke mně svalnaté chapadlo a pokoušela se zmocnit šátku, jenž se snažil ubránit pravdu.
…Moc mu to nešlo…přeci jen to byl jen kousek látky, tudíž se za malou chvilku ozvaly první zvuky trhání.
Pokoušel jsem se prát, odehnat jeho ruce. Avšak nešlo to!
Do několika sekund mi na krku nezůstalo vůbec nic.
Z očí mu šlehaly plamen. Z úst u vycházela pára. Zuby cenil jako nějaká nestvůra. Však on jí byl. Nic jiného než nebezpečná zrůda.
"To udělal ten hajzl?!"
Nevěděl jsem, co mám odpovědět. Nechtěl jsem, aby Hide něco zjistil. Nechtěl jsem, aby věděl, jak neschopný jsem. Že se ani nedokážu ubránit.
Otočil se, ráznými kroky směřoval ke dveřím. Popadl bundu a v další sekundě držel kliku od vchodových dveří.
Rozběhl jsem se k němu. Panika projela celým mým tělem.
"Kam jdeš?"
Bál jsem se, že se zase vytratí. Že ho zase dlouho neuvidím.
"Rozbít tomu parchantovi držku!"
"Ne!"
Postavil jsem se před dveře odmítajíc propustit jej dál.
"Nikam nepůjdeš!"
"Ty se ho ještě zastáváš?"
Mlčel jsem. Hrobové ticho se rozhostilo všude kolem nás jako jemná cukrová váta.
"Nebo jsi to snad chtěl?" propaloval mě pohledem.
"Ne!"
"Nelži mi do očí! Myslíš si, že ti budu věřit? S kolika jsi to už dělal, ha? Nebo to už ani nepočítáš?"
Vytřeštil jsem oči. Nedokázal jsem jasně přemýšlet.
"Ani se to nesnažíš zapřít? Netušil jsem, že seš až taková děvka!" procedil přes sevřené zuby. "Ale když si dal jim, tak můžeš dát i mě…"
Nebezpečně se ke mně přiblížil. Už podruhé za tento večer někoho ruka objala můj krk.
Celým svým tělem se natiskl na to mé. Bolestivě mé kousl do jednoho z kousanců, jako kdyby si potřeboval něco dokázat.
Otřesen jeho proslovem jsem ztratil veškerý cit v těle. Až na jednu jedinou část.
Z očí se mi začaly kutálet slzy o velikosti obrovských dětských bonbónů.
"Ne…Tak…to…není…" vzlykal jsem.
Stisk kolem krku povolil. Hide se na mě nevěřícně podíval. Snad nikdy mě neviděl plakat. Propustil mě ze svého sevření. Udělal pár kroků dozadu a bolestivě dopadl na zadek.
Obličej schoval za pár dlaní.
"Promiň…nemyslel jsem to tak…já jen, že…" šeptal do prázdna.
Strach z mého těla vyprchal a mě nezbylo nic jiného než se koukat na tu hromádku neštěstí, co seděla přede mnou. Pomalu jsem se sesypal na zadek.
Hide zbystřil čekajíc, až promluvím.
"U-udělal mi to n-nějaký chlap v p-práci…" zamumlal jsem s brekem. "Není to poprvé…Děje se to docela často. Nedávno mě musel Tatsuo odvést domů, protože na mě málem někdo zaútočil. Hlavně kvůli tomu furt měním práci…" cítil jsem, jak mi ze srdce spadl obrovský kámen. " A pak jsi mě tu nechal samotného…strašně jsem se bál…"
V momentu byl znovu u mě. Pevně mě sevřel do objetí, které mi sladce slibovalo bezpečí.
"Měl jsi mi to říct dřív…" zašeptal mi do ucha. "Omlouvám se…"
Jemné polibky mi začali zasypávat tváře.
"Tak strašně jsem se bál…"nedokázal jsem přestat vylívat si své srdce. "Bál jsem se, že…že mě tu necháš…že už tě neuvidím…proč si mi to udělal?"
Sevření zesílilo, jako kdyby mě chtěl rozmačkat.
"Už tě mám, bráško…napořád…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss Baka Miss Baka | Web | 18. dubna 2016 v 22:53 | Reagovat

Kiááa <3 To je tak kawaii :333 Hrozně moc se mi to líbí. Celé. Nejdřív reakce na neznámého chlapa. Je normální, že po zažitém skoro znásilnění se bude bát. Pak Hideova reakce a lá, moje, nesahat, nebo budu vraždit :-D Potom rozpačitý příjezd a velké odhalení. Následuje nejprve Hideův a pak i (trapas, zapomněla jsem jméno staršího bráchy O_O ) toho výbuch, ale nakonec všechno skončí objetím :333 Nemůžu se dočkat pokračování, i když u tebe si člověk na dlouhou čekací dobu zvykne :-D (Ne, že bych na tom byla jinak) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
♥♥♥♥♥What i love...♥♥♥♥♥