Warning- Bl = boy x boy
Předem upozorňuji... zde se objevují povídky s gayskou tématikou...
Don't like, go away!!!
Další varování- smexy scénky!
Áno...opravdu tu budou ♥♥♥♥
Takže ummm... možná 18+ (i když...ani mě není 18 *---*)


Další, co bych zde měla zmínit je, že většina povídek bude
nehorázně sladká a zaláskovaná. ♥♥♥
No co? Hold nemám ráda špatné konce *___*
A zbožňuju žárlivé ochránce a jejich roztomile naivní nevinné miláčky :3 *-*
Jakékoliv dotazy, poznámy atd. mi klidně napište *-*

Takže všem děkuji za návštěvu mého blogu.
Za komentáře vždy extra šťastná :3 *___*
Miluju vás, zlatíčka ♥♥♥
Jo a na chyby serte... -__-

Díl 8♥

11. ledna 2016 v 16:56 | Emma |  Mám tě, bráško...
Okay, tentokrát se na nic nebudu vymlouvat....nějak se mi nechtělo :p *-*
Takže....SORRY!!!
Nicméně tu pro vám má další díl Mám tě, bráško...
Nečekejte, že bude nějaká akce! Tento díl budš malinko klidný :3
Takže krásné početníčko, miláčci ♥ ♥ :3
....

...
"Hide!"
Krásná obluda se zastavila těsně u venkovních dveří. Obrátila na mě svůj zrak, díky kterému mnou projel mráz. Malinko se pousmála a vycenila na mě své dokonalé zuby.
"Já js-…"

"Měj se, bráško…"
...
...
...
Po tom, co Hide práskl s dveřmi a odešel, se skoro celý týden neukázal… Vlastně, dnes to bylo přesně týden, co jsem jej neviděl.
Vyhýbal se mi, jak jen to šlo. Měl jsem pocit, že ani nechodí dom a přespává někde jinde, což díky nekonečné řadě fanynek bylo více než možné.
A po pravdě? Chyběl mi…
Do práce jsem chodil cestou, kde se nacházelo nejvíce lidí. Na zpět mě několikrát doprovodil Tatsuo a když nemohl, sám mi zavolal taxíka.
Malinko to přeháněl. Pepřák jsem si už koupil, tudíž se mé sebevědomí zvedlo na maximum. Měl jsem za to, že žádné nebezpečí mi nehrozí… jak jsem se pletl…
Jako každý den jsem kolem 18:00 vyrazil do práce. Sice jsem městskou dopravu z celého srdce nesnášel, ale nedalo se jinak, tak jsem tedy nastoupil do autobusu, který stavěl pár metrů od našeho baráku.
Jednoduše venku byla taková kosa, že bych pravděpodobně zmrzl. K tomu všemu se ještě přidal chladný vítr, jenž se dostal i tam, kam by si normálně cestu najít neměl.
Nejlepší ze všeho však byly malé, maličkaté sněhové vločky, jež se do několik sekund proměnily na kapičky špinavé vody.
Sedl jsem si úplně dozadu, kde mě ze všech stran obklopovaly postarší dámy a já se nemusel obávat nechtěných rukou na mém pozadí.
Vystoupil jsem těsně před barem a ihned do něj zaplul.
Tam vše probíhalo, tak jak mělo.
Žádný úchylák, žádné problémy.
Jednoduše bylo vše fajn…až na toho zmetka Hidea, jehož tvář jsem nespatřil celý týden!!!
Myslel jsem na něho. Skoro každou chvilku mi v mysli vyplul jeho ksicht s tím dokonalým úsměvem a to bylo to, co mě tak strašlivě dráždilo…Přeci jen není možné, abych se zamiloval do svého vlastního bratra, ne?!!
Při této myšlence jsem do pultu práskl takovou silou, až se ozvala rána hlasitosti, jako když má oblíbená postava z anime narazí do obrovského gongu.
Tatsuo vykřikl…nejsem si jist, zda se něčemu takovému dá říct "křik"…
Tatsou zapištěl úlekem, že jsem si jej málem spletl s dívkou, poté zrudl a obrátil na mě uražený pohled.
"Hele…" snažil jsem se nerozesmát.
Nešlo to…
Nakonec jsem smíchy vybuchl tak nahlas, až jsem vyděsil pár milenců, kteří se promenádovali kousínek od výlohy našeho podniku.
Naštvaně zaplul do šatny, kde malinko zdržel. Nevadilo mi to. Růže se teprve po odpolední přestávce znovu otevírala a Tatsuo měl většinu příprav hotové, tudíž jsem jen seděl a čekal, než se začnou shromažďovat lidi.
První hosti dorazily něco málo po 20:00 a bylo jich fakt hafo! Pravděpodobně se u nás rozhodli slavit nějakou důležitou událost. To pro nás znamenalo pěkné penízky a zároveň o dost práce navíc, neboť Růže byla velmi, velmi oblíbená.
Jakmile Tatsuo uslyšel hluk přicházející hluk od přiopilých návštěvníků…fakt nechápu, jak se stihli opít za tak krátkou dobu… Vylezl ven, já se z čisté slušnosti omluvil. Tváře mu splaskly a vše se vrátilo do normálu.
Ukázalo se, že v práci jsme naprosto sehraná dvojka. Šlo nám to jak po másle.
Kolem 22:00 dorazil nový nával hostů, kteří mě svou maličkostí malinko znervózňovali. Velká většina nich byli muži od 20-30 let a jejich pohledy byly dosti nepříjemné.
Celkovou situaci ještě zhoršovala bolest hlavy, kterou způsobilo několik dní bez potřebného spánku.
Tudíž jsem se schoval za bar, nehodlajíc ukázat jen milimetr svého pozadí.
Zvedl jsem pohled, což způsobilo střetnutí pohledu s několika zákazníky a jejich následující mlsné olíznutí seschlých rtů.
Nervózně jsem se pootočil na Tatsua, jenž byl celé scény svědkem.
"Dneska to tu je drsný…" prohodil jsem.
Kývl, poté pohledem vyhledal mé nebezpečné ctitele.
"Dávej bacha, nikam nechoď beze mě, a kdyby něco…zakřič!"
"Ano, mami!" rozesmál jsem se.
Dal jsem na jeho rady, až do půlnoci jsem se držel. Hodiny pomalu odbíhaly, pracovní směna se krátila. A mě se začalo chtít čůrat.
Zkontroloval jsem, zdali je Tatsuo u baru a rychle zaplul do šaten, ve kterých se o kousínek dál pyšnil i krásně uklizený záchod pro personál.
Znovu jsem v myšlenkách zabloudil k Hideovi. Dřív než jsem si uvědomil, nad kým se má mysl zaobírá, mé prsty obmotaly studenou kliku dveří záchodu. Ale ty se z kdoví jakého důvodu ne a ne otevřít.
Svůj pohled jsem tedy přemístil o pár čísel výše, kde jsem narazil na světlounce bílý papír, jenž byl po stranách přilepen kousíčky izolepy.
"Mimo provoz?!" podivil jsem se.
Rychlostí světla jsem se vrátil do baru.
"Tatsuo? Personálek je mimo provoz? Proč?!" skoro jsem brečel…fakt se mi chtělo čůrat a při představě, že budu muset jít na normální, kde to smrdí jako zkažený sýr, sex a zaschlé zvratky, jsem měl nahnáno.
"No, Elis ho ráno ucpala…" vybuchl smíchy.
"Elis?" snažil jsem se zarazit příval smíchu.
Elis byla krásná 150 cm vysoká dívka, hubená asi jako špejle a to, že dokázala ucpat záchod, bylo více než obdivuhodné.
"Tak já jdu na normální…"
Změřil si mě od hlavy až k patě.
"Ne, zůstaneš tu…Ani jeden s těch úchyláků si nevšimne, že tam jdu…Budu jako myška," usmál jsem se.
"Dobře, ale pokud nepřijdeš do deseti minut, jdu tam…"
Bylo příjemné, že se o mě někdo bál, avšak myslel jsem, že v tak banální situaci to opravdu nebyla potřeba… A zase, jak já jsem se pletl.
Rychle jsem se blížil ke konci mé bolestné cesty. A konečně!
Několikrát jsem si namydlil ruce, opláchl je a utřel si je do kalhot. Celý šťastný jsem otevřel dveře, poté je opatrně zavřel. K chudinkám starým se člověk musel chovat s respektem.
V momentu, kdy jsem se chystal otočit, mě pod krkem sevřelo chapadlo tak zrůdné, že se mi navalilo.
Hrubou silou mě přitisklo na zeď, poté na mě nalepilo zbytek svého těla.
Snažil jsem se vykřiknout, ale drtivé sevření mého krku mi to neumožnilo.
"Čekal jsem, až se vzdálíš od toho svého hlídacího čokla…"
Do očí mi vrhly slzy. Pevně jsem se chytl svalnaté ruky a snažil se s ní cloumat.
Tomu se jen uchechtl. Nohu zastrčil mezi mé nožky, což mu umožnilo se na mě ještě o kapku víc nalepit.
V momentu, kdy se jeho jazyk dotkl mého krku, se mi udělalo neuvěřitelně špatně. Kvůli mému dalšímu pokusu o křik mě obdaroval bolestným kousancem a silnějšího sevření kolem krku.
Jazykem pomalu hledal cestičku až k mým rtům, zatímco jeho druhá ruka trhala knoflíčky na mé barmanské košili.
"Co takhle si trošinku užít?" uchechtl se zločinec.
Bál jsem se…Spíš než bál, jsem se utápěl v naprosté panice.
A pak jsem to uslyšel.
"Masao? Všechno v poho-…"
Stisk zesílil natolik, že mi zčernalo před očima. Vše potemnělo. Zvuk zeslábl. A já upadl do lahodného, tolik vytouženého spánku…
"Ma-… sao… Masa-…Masao!" Tatsuův vystrašený hlas mě znovu vrátil do reality.
Několikrát jsem zamrkal, poté potřásl hlavou.
"Nekoukej na mě tak roztomile," zjevně se uklidnil.
"Hmmm…"
"Jsi v pohodě?" pohladil mě po vlasech.
Při jeho dotyku jsem se vymrštil o metr dozadu s panikou v očích a úmyslem zalézt někam do rohu.
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat…" odkašlal si. "Nicméně volal jsem tvému bratrovi, že si omdlel. Ten zmetek mi to několikrát položil, až když jsem mu napsal zprávu, že jde o tebe, se konečně ozval."
Poskočilo mi srdíčko.
"A…a…řekl si mu o tom?" roztřásl jsem se.
"Ne, myslí si, že to bylo z únavy…"
Pomalu jsem se zvedl. Sundal jsem si z poloviny roztrhanou košili. Hodlal jsem ji doma nahradit za náhradní, tak jsem ji strčil do tašky.
Převlékl jsem se. Půjčil si Tatsuův šátek a pěvně si ji obmotal kolem krku, aby nešlo nic vidět. Na Tatsuovu radu jsem si v šatně lehl na lavičku a odpočíval.
Zavřel jsem oči a znovu pomalinku upadal do říše snů.
Studené konečky prstů se dotkly mé tváře. Svůdná vůně mě ovinula jako vata.
"Hi-…Hide?" zašeptal jsem toužebně.
"Ano, Ma-chan?" usmál se dotyčný.
"Uhmmm…ještě chvilku…"zamlaskal jsem.
Obrovské ruce si mě podepřely a vytáhly jako nějakou princeznu do náruče. Slabounké tlapičky jsem obmotal kolem býčího krku. Přivoněl jsem si k jemné kůži a slastně zavrněl.
"Chyběl jsi mi…"

"Však už tě mám, bráško…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satsu Satsu | Web | 11. ledna 2016 v 21:23 | Reagovat

*-*  toto je život. Toto vie potešit po tých testoch čo ma čakajú v škole.
MOC MOC MOC dakujem ><  ako vždy další super diel qwq <3

2 Miss Baka Miss Baka | Web | 11. ledna 2016 v 22:19 | Reagovat

Awwww :333 Já z toho konce prostě nemůžu <3 To je táák ňuňatý... Doufala jsem, že se ten úchyl objeví, jen jsem si myslela, že to bude Hide, kdo tu svini zmlátí a ne Tatsuo... Ale to nevadí, Hide je zpět a Masao pořádně neví, co dělá :D <3 A tak to má být :) Moc super, nemůžu se dočkat pokračování :-P

3 M. M. | E-mail | 2. února 2016 v 22:44 | Reagovat

awwwwwww :3 to je taková škoda že se to píše pomaleji než se to čte :''3 zase jsem dohonila tvůj poslední díl x'D ... piš dáááál :3 moc dobře se to čte :3 POTŘEBOVA POKRAČOVÁNÍ :3 Onegai QwQ

4 Tsubaki-chan Tsubaki-chan | E-mail | 25. března 2016 v 21:52 | Reagovat

Piš dál prosím *_* je to nejlepší Yaoi který jsem četla. Je to fakt skvělý.*~*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
♥♥♥♥♥What i love...♥♥♥♥♥