Warning- Bl = boy x boy
Předem upozorňuji... zde se objevují povídky s gayskou tématikou...
Don't like, go away!!!
Další varování- smexy scénky!
Áno...opravdu tu budou ♥♥♥♥
Takže ummm... možná 18+ (i když...ani mě není 18 *---*)


Další, co bych zde měla zmínit je, že většina povídek bude
nehorázně sladká a zaláskovaná. ♥♥♥
No co? Hold nemám ráda špatné konce *___*
A zbožňuju žárlivé ochránce a jejich roztomile naivní nevinné miláčky :3 *-*
Jakékoliv dotazy, poznámy atd. mi klidně napište *-*

Takže všem děkuji za návštěvu mého blogu.
Za komentáře vždy extra šťastná :3 *___*
Miluju vás, zlatíčka ♥♥♥
Jo a na chyby serte... -__-

Díl 7♥

30. října 2015 v 22:48 | Emma |  Mám tě, bráško...
Nějak moc rychle, ne? :D *-* Jinak broučci, asi si na FB založím stránku o tomto blogu :3 Je to hlavně kdyby si se mnou někdo z vás chtěl povídat nebo měl nějaké přání atd. :3 Odkaz sem poté dám :* Domluvíme se na přesný čas, kdy na FB budu, tudíž budete mě moci buzerovat, ať se jen neválím a taky občas něco napíšu ♥♥♥ :3 Upřímně se na to mooooc těším :3 ♥♥♥
Tak a teď něco pro SATSU !!!
Žeru tě, jen díky tobě jsem další díl napsala v takové rychlosti *-* :3
Jakmile stránku vytvořím, počítám, že od tebe naleznu několik set zpráv ♥♥♥ a nějaké ty žádosti na povídku s oblíbeným párem nebo na bonusky ke kapitolkám :3 ♥♥
Tak a teď už všem krásné počtení a prosím o komentíky a názory na povídku :3
...
...

...
Strnul jsem... Tatsuo taktéž.
Hlavu jsem natočil směrem ke dveřím a spatřil ho.
Temná atmosféra ho obmotala od hlavy až k patě. Zuřivost z něj srčela na míle daleko. Napnutý jako struna. Připravený zabít. A to vše doplňoval strašidelný pár lidových očí.
Vždy jsem věděl, že jsem kretén, ale alespoň jsem doufal, že na tak velký. Mýlil jsem se. Proč? Protože mě nenapadlo nic lepšího, než se na něj usmát a kapánek nejistě prohlásit už naší moc dobře známou větu-

"Mám tě, bráško?"
...
...
...
Problém! Problém! Problém!
A ne jen tak ledajaký problém. Obrovský narušený zuřivý a velmi, velmi nebezpečný problém.
Koutkem oka jsem zaznamenal malinký pohyb Hideovi pravé nohy. To bylo moc špatné znamení. Jestli jsem o té zrůdě za poslední roky něco zjistil, tak to kdy se chystá zaútočit... A to bylo právě teď.
"Zdrhej!" zašeptal jsem, co nejvíc potichu.
"Zdrhám!" prohlásil stejným hlasem jako já.
Pomalu se zvedl, na což Hide zareagoval nebezpečným zasyčením. Monstrum bylo připraveno kdykoliv vyrazit. A taky že vyrazil. Přeskočil pohovku a ve vteřině už držel Tatsua pod krkem.
Tatsuo jen zakašlal a pomalu obracel oči v sloup.
To jsem nemohl dopustit. Vždyť by ho mohl zabít. Nechtěl jsem, aby zbytek svého života strávil ve vězení... A taky aby Tatsuo umřel....
Pověsil jsem se mu na ruku a začal s ní cloumat. Ale ta se ani nepohla. Byla jako z kamene.
Vše se najednou odehrávalo zrychleně. Hide zvedl druhou ruku a už se s ní začal napřahovat. Tatsuo pomalu vyměnil všechny možné barvy.
Nemohl jsem přijít na to, jak ho zastavit. Musel jsem myslet rychle. A pak mi to docvaklo. Na co Hide v poslední době nejvíc reagoval? No přeci na mě!
Stoupl jsem se na gauč, tudíž jsem byl podobně vysoký jako samotné zuřivé monstrum.
"Hide..."zašeptal jsem.
Horko se rozběhla celým mým tělem, jako nějaká ohavná nemoc. Tváře mi hořely, srdce bušilo jako ztřeštěné.
Objal jsem ho kolem krku. Jeho stisk povolil. Zmatené oči upřel do těch mých.
"Hide, " svůdně jsem mu zašeptal do ucha. Nebo jsem se o to alespoň pokusil.
Znovu jsem se mu zadíval do očí. Přiblížil jsem se k němu tak blízko, že už to víc ani nešlo.
Omámená zrůda Tatsua propustila ze svého doupěte a plně obrátila svou pozornost na mě. Pevně mě obmotala chapadlama a díky jejich nekonečné síle si mě vyzvedla nahoru.
Tvář jsem zabořil do místa, kde mu končil krk a začínalo rameno. Nasál jsem jeho vůní a slastně na tvrdou kůži vydechl teplý dech.
Hide pomalu ztrácel kontrolu.
Znovu jsem se mu zadával do očí. Usmál jsem se, zaklonil hlavu a dal mu takovou hlavičku, že jsem ji s hrdostí mohl prohlásit za nejlepší nejsilnější a celkově nejúžasnější, jakou jsem kdy dal.
Odžduchl jsem se od něj a ten s obrovskou ránou přepadl dozadu, kde se nezmohl na nic jiného, než v klidu ležet.
Pomohl jsem Tatsuovi na nohy a začal s omluvami. Prohlásil, že se nic neděje a něco na smysl, že bychom tu zrůdu měli zavřít pod hrad. I přes jeho vtípky jsem ale poznal, že je celou událostí poněkud otřesený. Nabídl jsem mu tedy přespání v bezpečné části našeho domu, jež se mohla pyšnit odhlučněným prostorem a zámkem s klíčem.
Chvilku se k přijetí neměl a chystal se odejít. Potom se mu zamotala hlava a do pěti minut ležel zamčený v obrovské posteli pro hosty v druhém patře daleko, daleko od Hidea.
Celý rozstřesený jsem opřel hlavu o lednici v naší kuchyni a snažil se vstřebat předešlé události. To se mi ale moc nedařilo a tak jsem zrudl jako velké červené rajče.
Podlaha za mnou se prohlubila. Napjatě jsem očekával nemožné. Otočil jsem se k němu.
"Hide?"
"Hmmm?"
"Já se zlobím, " prohlásil jsem.
Chvíli na mě upíral zrak. No, spíš mě propaloval pohledem, až se ze mě kouřilo.
"Haaa!" naštvaně zakřičel. "A co jsem měl podle tebe sakra udělat, ha?"
Pomalu se přesunul do obýváku, kde celou svou váhou dopadl na pohovku.
S nechápajícím výrazem jsem došel za ním.
"Když jsem viděl, jak na tobě leží a ty...nějak to ve mě vybuchlo," povzdechl.
Posadil jsem se vedle něj a hledal na jeho tváři jakýkoliv náznak omluvy, jež ani zdaleka nepřicházela.
Ticho. To zatraceně ničivé ticho.
Už poněkolikáté za tuto noc na mě obrátil svůj zrak, jakoby hledal odpověď.
"To co jsi tam udělal, bylo to jen kvůli něm?"
"Nějak tě nechápu…"
Propaloval mě pohledem, ze kterého jsem měl pocit čiré nedůvěry.
"To jaks na mě šeptal, dotýkal se mě… dokonce i to jak si se na mě koukal…"odmlčel se na tak strašlivě dlouhou dobu, až se mi z ní málem začalo chtít čůrat. "Udělal sto jen, abys mě od něj odehnal."
"Samozřejmě, že ano!" s odpovědí jsem nezaváhal ani na jednu jedinou sekundu.
Jakmile jsem spatřil jeho výraz, uvědomil jsem si, že to nebylo správně.
Hide něco zamumlal a pomalu se zvedl.
Já se nad sebou opravdu hluboce zamyslel. Opravdu jsem to udělal kvůli Tatsuovi? Opravdu? Ne! Jistě že ne!
Svou chybu jsem si přiznal pozdě. V obýváku jsem seděl sám. Jen já a luxusní nábytek.
Jen já…
Zamířil jsem do kuchyně, kde jsem si připravil meduňkový čaj.
Myšlenky se mi v hlavě rojily po stovkách a já tušil, že dřív než v těsně nad ránem neusnu.
A měl jsem pravdu.
Znovu jsem usedl do neuvěřitelně pohodlného gauče a pomaličku do sebe čaj lil po litrech.
Celou událost jsem rozebíral, promýšlel a znovu skládal dohromady. Neznámo v kolik hodin mi hrneček sklouzl z rukou na zem. Unavená víčka našla svůj klid, na rozdíl od provinilé mysli, jež se Hideem trápila i ve snech.
Probudil mě rachot jednoduché konvice, jež sice byla elegantní, ale svou hlučností dokázala zbudit i rodiče na druhé straně baráku.
Vymrštil jsem se na nohy. Stále rozespalý jsem se z kdoví jakého důvodu rozběhl do kuchyně. Tomuto aktu mi ale zabránila huňatá deka obmotaná kolem celého mého těla.
Kde se tam ta deka sakra vzala?!
Náraz pravděpodobně zavedl dotyčného z kuchyně až ke mně. Se zklamáním jsem zjistil, že se jednalo o Tatsua, který po pohledu na mě vyprskl smíchem.
"Vypadáš jak housenka!"
"Debile!"
Místo toho, aby mi pomohl, se tam válel a svíjel jak moucha na pánvičce.
"Ukaž…" konečně dostal rozum a z pasti mě vyhrabal. "S dovolením jsem si udělal čaj, nevadí?"
"Jasně že ne! Snídal si už?"
"Myslíš, že bych vám šáhnul do ledničky?"
Uznal jsem, že má předešlá otázka nedávala smysl, ale to spousta věcí, které jsem za poslední týden udělal…
A myšlenky mi znovu sjely k Hideovi.
"Neviděl si Hidea?"
"Myslíš tamtu zrůdu? Jo, tak ten už odešel…tedy po tom, co mě to ještě hnedka zrána chytl pod krkem a mrdl se mnou o zem… Nechcete si otevřít cirkus nebo nějakou výstavu oblud? Krásně by se tam hodil!"
"Promiň, nestalo se ti něco? Asi s ním hází puberta, však víš… za chvilku mu bude 17 a-…"
"Co? 17? Si děláš srandu, ne?"
Jakmile se podle mého naprosto vážného výrazu přesvědčil, že mluvím pravdu, pokračoval dál.
"Zamkni se! Nebo si tu vytvoř nějaký úkryt! Jinak jsi v háji…"
"A proč asi tak?"
"Jak může být někdo v tvém věku tak naivní?"
...
Tatsuo odešel krátce po snídani. Jako omluvu za Hideovo chování jsem mu udělal nadýchané vločkové lívanečky s čokoládovou polevou a oříšky. Sobě jsem si nachystal dvojitou porci, kterou stejně nakonec sežral Tatsuo…
Poté jsem uklidil pokoj pro hosty, to stejné u mě v pokoji. Nakonec jsem se celý unavený z nedostatku spánku sesypal na pohovku v obýváku u pořadu "Vítejte doma!"
Tupě jsem upíral zrak do rohu televize, což mě po desítkách minut konečně uspalo a má víčka klesla na tvář.
Znovu mě probudil nechutně hlasitý rámus konvice.
Než jsem si urovnal všechno možné v hlavě, už jsem z plných plic řval…
"Tatsuo, jdi s tou konvicí do háje!"
Na což dotyčný zareagoval nebezpečným zavrčením, které následovalo několik ran právě rozbitého nádobí.
Několikrát jsem zamrkal, vymrštil se na nohy a už podruhé za ten den se ocitl na zemi lapen v pasti jménem deka.
Nějak jsem se vyštrachal a spěchal ke dveřím.
"Hide!"
Krásná obluda se zastavila těsně u venkovních dveří. Obrátila na mě svůj zrak, díky kterému mnou projel mráz. Malinko se pousmála a vycenila na mě své dokonalé zuby.
"Já js-…"

"Měj se, bráško…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kananate kananate | 30. října 2015 v 23:48 | Reagovat

Ten koniec ma zabil :o ja uz cakala ze konecne nieco bude a nic xD jooj

2 Satsu Satsu | Web | 9. listopadu 2015 v 18:21 | Reagovat

"Tatsuo pomalu vyměnil všechny možné barvy. " - tato veta ma skoro zabila xDDD
Nom nejako sa to otača, prečo Hide ide preč nye nye nye XD  nebudem ti mrmlat do deja lebo chcem, byt prekvapená všetkým čo napíšeš a vymyslíš .. važne tuto poviedku žeriem :DDD dakujééééééééééém <3 ani nevieš ako si ma potešila :333

3 Miss Baka Miss Baka | Web | 10. listopadu 2015 v 21:21 | Reagovat

To si ze mě děláš srandu!? Ty sadisto! Málem jsem chytla pod krkem svůj počítač, ty umíš lidi dohánět k šílenství! Je to úplně úžasné, fenomenální, skandální, dokonalé, hodno umístění na první stránku nějakého gayiského časopisu.... Mohli by je vydávat i v Česku, že? Počítej s tím, že jestli vytvoříš stránku na fb, tak minimálně každej den ti přijde komentář typu: "Kdy hodláš na blog hodit další díl? Já vím, že tě s tím otravuju, ale jen chci vědět, jak jsi na tom.." Ne, dělám si srandu, sama vím, jak jsem na tom se svým psaním já...... :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

4 Čuník Čuník | 10. listopadu 2015 v 21:31 | Reagovat

Tvé povídky se mi opravdu moc líbí :3 Jsou velmi jednoduše naprosto ňuňaté ♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
♥♥♥♥♥What i love...♥♥♥♥♥