Warning- Bl = boy x boy
Předem upozorňuji... zde se objevují povídky s gayskou tématikou...
Don't like, go away!!!
Další varování- smexy scénky!
Áno...opravdu tu budou ♥♥♥♥
Takže ummm... možná 18+ (i když...ani mě není 18 *---*)


Další, co bych zde měla zmínit je, že většina povídek bude
nehorázně sladká a zaláskovaná. ♥♥♥
No co? Hold nemám ráda špatné konce *___*
A zbožňuju žárlivé ochránce a jejich roztomile naivní nevinné miláčky :3 *-*
Jakékoliv dotazy, poznámy atd. mi klidně napište *-*

Takže všem děkuji za návštěvu mého blogu.
Za komentáře vždy extra šťastná :3 *___*
Miluju vás, zlatíčka ♥♥♥
Jo a na chyby serte... -__-

Kapitola 2♥

27. ledna 2015 v 22:36 | Emma |  "Koťátko?!"
Ummm... teď opravdu... přiznávám se... tohle je snad nejhorší sračka kapitolka, jakou jsem kdy napsala *___* ... Shit! Ou... Okay, ale nic lepšího fakt nevymyslím...asi přenesu veškeré své myšlenky na Mám tě, bráško... Jo... ledaže *-*
Kyahahahahahaha ♥♥♥♥
Jéééééj--- warning---- JE TO BULLSHIT...
Je to krátké, nic se tam něděje a celkově to nedává smysl... stejně to sem dám...
Mne, tedy mno...
Áno...
Tak...chjoooooo... T*T
Prostě si jen počkejte... za chvilku se to dostane do té lepší části :3♥♥♥♥
Doufám...



...
...
Pevná podpora přede mnou zmizela a já se i s plnými taškami objevil ve vzduchu.
Od bolestného dopadu na můj nos mě a nákup za 2 000 Kč zachránila hrouda svalů, černá košile a neuvěřitelně svůdná vůně.
"Óh, co to tady máme za koťátko?"
Ko-ko-ko-ko-koťátko? Ha? Ať je to kdokoliv, rozbiju mu hubu.
Mě nikdo koťátko říkat nebude. To já jsem byl předurčený k uspokojování a hlavně k přivádění slasti svému, zatím imaginárnímu, miláčkovi. To já jsem byl ten, který měl někoho nazývat koťátkem!
Rozzuřeně jsem se od něj odtrhl. Jakmile jsem ho spatřil, všechna má odvaha ze mě pomaličku vyprchala.
Sakra… z jaké planety to přišlo? Opravdu někdo může být tak… sexy? Rozhodně to nebyl člověk…
Černé po ramena dlouhé vlasy odstávající do všech možných stran. Oči jako oceán…ani jsem to nedokázal popsat… Takový ten typ modré, jenž připomíná pohled skrz vodu až na samé dno.
Přímo neodolatelné rty… tak neodolatelné, že jsem na ně zíral jak úplnej idiot.
Obrovská postava… myslím tím opravdu obrózní postava. Široká ramena a hrudník. Dlouhé nohy.
I přes krásně pasující havraní košili jsem si dokázal představit pekáč buchet, na který jsem měl najednou opravdu velkou chuť.
A co teprve ten spodek… na něj jsem se ani raději nekoukal nebo bych pravděpodobně… no… to je jedno…
"Copak, koťátko?"
Znovu to oslovení… Znovu ten chtíč zmašírovat mu ksicht.
Ještě obutý jsem kolem něj s tichým poděkováním proplul a doufal, že už na něj, ať je to kdokoliv, dnes nenarazím. Věděl jsem, že je to zcela nemožné, pokud se nějakým zvláštním způsobem nevypařím…
Cítil jsem jeho pohled.
Neotáčel jsem se, jen dál pokračoval v cestě.
"Co tady děláš v botech?" řvala máti.
"Maminko moje zlatá, jestli si myslíš, že tady budu chodit v papučích, zatímco všichni mají normální boty," ukázal jsem na nohy většiny hostů"… tak se šeredně pleteš."
Vzdychla si a jen dodala tiché "Ještě, že nemáme koberce."
Zamířil jsem do kuchyně.
Otevřel jsem už tak přeplněnou lednici a přemýšlel, kam alkohol vyskládat.
Veranda!
Veškerý alkohol jsem tedy uložil na verandu, kde už se i několik lahví nacházelo. Sakra, kolik toho chtěj vypít a vůbec… kde budou spát?
Raději jsem se přestal zabývat problémy, které měla na starost mamula… neboť ona sama je vyčarovala…
Ze skříňky jsem vytáhl několik misek a nasypal do nich všemožné sračky, kterým jsem ani já neodolal.
S plnýma rukama jsem se vydal do obýváku a doufal, že mě nepřepadne matka s "Musím ti někoho představit…"
Jakmile jsem se objevil ve dveřích, přílétla ke mně sestra takovou rychlostí, až jsem málem vše vyhodil do vzduchu a to by přátelé nebyl zrovna krásný pocit…
"Musím ti někoho představit…"
Shit…
Teď by ode mě nebylo moc slušné prchnout… ale díky špatnému pocitu jsem to udělal.
"Jen co to položím, přijdu za tebou…" usmál jsem se na ni vymýšlející únikový plán.
"Kaori! Poď za mnou… musím ti někoho představit," rozeřvala se mamulka.
Obléhání z obou dvou stran. Co teď?
Kdybych se neřídil podle sestry, večer by mi pravděpodobně vydrápala oči a kdybych zavrhl matku…
"Už jdu, mami!"
Postavila přede mě další zrůdu, jež vypadala úplně stejně jako ta první až na pár let navíc a možná i dokonce byla o něco menší.
Proč? Proč mi světe ukazuješ, jak vypadají opravdu pohlední chlápci.
Zalezte zpátky!!! Já chci dál žít v iluzích…
Nemastně neslaně jsem se usmál a po bolestivém zaražení matčiného loktu mezi mé žebra, jsem se pokusil úsměv vytvarovat do alespoň něčeho přijatelného.
Ha! To tak…
"Tohle je Steven…" usmála se. " Za několik měsíců se stane tvým strýcem."
Nějak mě napadalo, že zrovna tohle řekne.
Nevěřícně jsem ho sjel pohledem. Svou tetu Emmu jsem měl fakt rád. Byla taková drzá, nespoutaná a celkové bláznívá.
Vždy prosazovala svoje a plně mě podporovala v mích těžkých chvílích ohledně změny orientace. Dokonce jsem za ní několikrát i utekl.
O prázdninách jsem se jí vždy na několik dnů naservíroval do bytu. Jezdily jsme spolu na výletu a dokonce i několikrát společně s Marikou odjely na dovolenou.
Nesmím zapomenout na svou oslavu dospělosti zorganizovanou právě jí a ségrou v Grand Hotelu… byl to zajímavý den.
Zrovna se tak konalo několik bouřlivých večírků a my jsme se na většinu z nich prapodivným způsobem dostali.
Na pokoj jsme se vrátili druhý den. Já jsem se mohl přirovnat k blátu, Mariko k něčemu mnohem horšímu a Emma někde splašila LSD a … zbytek si všichni domyslí…
"Nejsi ty Kaori?" probudil mě hlas oné zrůd přede mnou.
Nechápavě jsem kývl… Kde sakra zjistil moje jméno?!
"Emma mi o tobě dost vyprávěla a-"
"Nám všem…" znovu jsem pocítil neuvěřitelně nebezpečnou autoritu.
Někdo… spíš něco stálo za mnou a nepříliš laskavě si mě prohlíželo.
Suše jsem polkl.
"Není slušné skákat svému otcovi do řeči!" zavrčel Steven.
Tohle se mi ani trošinku nezamlouvalo. Ihned jsem se musel dostat pryč. IHNED!
"KA-O-RÍ!" hlasité pištění až od záchodků, jinak se to ani popsat nedalo.
Tohle jsem moc dobře znal.
Hlasité pištění předcházelo jedině bolestnému dopadu.
Vystrašeně jsem couvl a obrátil se vstříc jekotu.
"Emmo… ne!" poslední slova, na které jsem se zmohl, než na mě skočilo 60 kilo vysportovaného masa a strhlo mě k zemi.
"Víš, jak si mi chyběl?" rozesmála se. "Kde je Mariko? Musím se s ní přivítat, ale prvně…"
"Kyaa!" vyjekl jsem, když se její studené pařáty objevily v mém podpaží a nesmlouvatelně mě začaly šimrat.
Vyprskl jsem smíchy a rychle se snažil od jejích vlezlých ruček dostat pryč.
"Brácha, co děláš?"
Hned jak uviděla Emmu, otočila se a pádila ke schodům.
Marně…
I ji už predátor zbystřil.
Úlevou jsem si oddychl.
"To tě takhle vždycky vítá?" nevěřícně si mě Steven prohlédl.
"Většinou ne…" ušklíbl jsem se a naznačil, ať je potichu.
Totálně nechápavý výraz.
"Oh, vy jste to vlastně ještě neviděli, že?" vzdychla si mámina.
Stupeň nechápavosti se o něco zvýšil.
Z vrchního patra se začal ozývat tak strašlivě hlasitý dupot, že přehlušil veškerou hudbu a bavení ostatních hostů.
Následné ticho všechny vyvedlo z míry. Poté hlasitá rána a už jenom prosebné ječení o záchranu.
"Takhle je zdraví…" dodala matka.
Nenápadně jsem se postavil a oprášil si zadek. Porozhlédl jsem se kolem sebe. Steven se o něčem hořečně dohadoval s mou matkou. Bob, ten starej perverzák, na ně přímo zíral a přitom pevně svíral skleničku s Colou.
Emma někde naháněla mou sestru, zatímco ta se jí schovávala ve skříni v koupelně... A já jsem se tak mohl klidně pomaličku vytratit.
Byl bych úplně tupý, kdybych této šance nevyužil.
Usmál jsem se a protáhl se mezi hosty, kterým jsem byl díky bohu u zadku. Nikdo mě nezastavil, nikdo si mě nevšímal. Většinou ke mě ihned příběhu sestřičky Edovi a nutily mě si s nimi hrát. Pravděpodobně je nechali u jejich bábiny...
Konečně jsem se dostal do kuchyně. Vydechl jsem úlevou.
Otočil jsem se a přemýšlel, co dál...
Napadlo mě několik variant.
Jíst, pít anebo alkohol.
Vytáhl jsem menší sklenici a z verandy si donesl vychlazenou láhev Baileys.
Nalil jsem si jen tak do půlky, ale jakmile jsem skleničku onoho úžasného lektvaru dopil, dostal jsem chuť na něco mnohem ostřejšího.
A tak jsem znovu vyrazil k verandě. Do náruče jsem vtěsnal alespoň čtyři láhve odlišného pití, jež jsem otevřel a od každé láhve si nalil malého panáčka.
Pomalu jsem do sebe jednoho kopl a svíral ten druhý, když mi zbylé dva zmizely.

"Copak? Koťátko se nám chce opít?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satsu ~ chan Satsu ~ chan | Web | 28. ledna 2015 v 16:59 | Reagovat

Awww teším sa na dašlí diel :33
Tneto die bol taký oddýchový a vtipný :DD Thank you ^^ Len tak dalej pokračuj... páčia sa mi tovje poviedky a tvoje písanie :3

2 SaTsukii SaTsukii | Web | 3. února 2015 v 23:24 | Reagovat

Kedy výjde další diel jednej alebo druhej poviedky? OwO  neviem sa dočkat....
btw mam ta vo follow na mojom blogu <3

3 Emma Stoll Emma Stoll | Web | 6. února 2015 v 23:20 | Reagovat

[2]: Kyaaa ... Děkuji :3 Já na takový to sledování a spřátelení blogů moc nejsem *-*... ale asi tu taky něco takového vyrobím ♥♥♥

[1]: Děkuju.. Jseš strašlivě roztomilá :3 ♥♥♥ Doufám, že přes víkend něco stvořím :3 *-*

4 Miss Baka Miss Baka | Web | 26. května 2015 v 23:25 | Reagovat

Omg, jak může někdo splodit něco tak úžasného! I should die, protože se nemůžu dočkat, až sem hodíš další a upřímně..... Dlouho to trvá, ale zase na druhou stranu známe školu. Co si na nás ti učitelé nevymyslí, že? :-D

5 zuzu zuzu | 15. října 2015 v 19:42 | Reagovat

to chce pokračovanie... paradne...piš ďalej ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
♥♥♥♥♥What i love...♥♥♥♥♥