Warning- Bl = boy x boy
Předem upozorňuji... zde se objevují povídky s gayskou tématikou...
Don't like, go away!!!
Další varování- smexy scénky!
Áno...opravdu tu budou ♥♥♥♥
Takže ummm... možná 18+ (i když...ani mě není 18 *---*)


Další, co bych zde měla zmínit je, že většina povídek bude
nehorázně sladká a zaláskovaná. ♥♥♥
No co? Hold nemám ráda špatné konce *___*
A zbožňuju žárlivé ochránce a jejich roztomile naivní nevinné miláčky :3 *-*
Jakékoliv dotazy, poznámy atd. mi klidně napište *-*

Takže všem děkuji za návštěvu mého blogu.
Za komentáře vždy extra šťastná :3 *___*
Miluju vás, zlatíčka ♥♥♥
Jo a na chyby serte... -__-

Kapitola 1♥

3. ledna 2015 v 21:08 | Emma |  "Koťátko?!"
Ano vím, že bych se raději měla věnovat zpracování kapitolky Mám tě břáško, ale když on byl silvestr *-* Doufám, že mi to odpustíte a s chutí se pustíte do mého nového projektu "Koťátko?!" *_______*
Nic vám k tomu nebudu prozrazovat, protože.... Muahahahahaha :3
Jako vždy.... Serte Kalte na chyby xD
Doufám, že se vám bude alespoň malinko zamlouvat ♥♥♥ Tak šup šup...
Takle si nějak představuju hlavní postavy *-* ♥♥♥
Kaori ______ Rei ♥♥♥


...
...
Silvestr
Nechápu, co na tomto dnu lidi přitahuje.
Možná zpití se do němoty, obrovské večírky, diskotéky v plném proudu nebo prostě konec roku.
Já osobně tento den nijak zvlášť nemiluji. Moc se zveličuje, všude se vetře a ještě k tomu ten kravál.
Ať jsem se na to koukal z jakékoliv strany, nic pozitivního jsem nenalézal.
Vylezl jsem z postele a šel do kuchyně pro něco k snědku. Mou pozornost upoutala krásně voňavá pizza, jež moje milovaná matička nachystala na párty.
V našem ne moc velkém domečku se totiž, jak už jsem zmínil, bude konat tzv. "párty".
Má mámina se mi stále snaží namluvit, že se jedná o malou rodinou oslavu. Ano… malou rodinou oslavu, ve které nám všichni doblijou záchod a vychlastaj veškeré zásoby.
Poté sežerou, co budou moct a ještě k tomu budou čekat něco na cestu. A aby toho nebylo málo, nesmím zapomenout na existence, které se v naší rodině nacházejí.
Například Bob. Je to nevlastní bratr mého otce, jenž se každou chvilkou otočí za zadkem mé mámi... Pochop to Bobe! Ta je zadaná!
Nebo jeho nevlastní syn Marty. Tlusté prase slintající nad mou o dva roky starší sestrou. Bacha, jsme teprve na začátku.
Navíc letos si mamčina sestra nabroukla nového přítele. Ten sám už měl několik dětí.
Pověsti hovoří, že to jsou všichni chalanové a prej i opravdoví fešáci, což by vůbec nebylo špatné, jelikož jsem… no… gay.
Áno… Zjistil jsem to ve svých 14 letech. V té době se mi začali zdát sny o borcích z naší třídy a mě bylo velice trapně.
Jen si to zkuste představit. Vaši spolužáci slintají nad prsama vašich spolužaček a vy dokážete myslet jen na hezké týpky v časopisech.
Nebylo zrovna lehké si s nimi povídat...
Po nějaké té době jsem si to připustil a hrdě se prohlásil gayem.
Matka to zvládla. Dokonce říkala, že je ráda. Prej "Nevím, jaká holka by chtěla mít za manžela někoho, kdo je krásnější jak ona"--- doteď jsem to nepochopil.
I když jsem gay, furt si myslím, že děvčata jsou opravdu krásná stvoření, tedy jak která… A dokonce i na některé žárlím… Smutné, že?
Mno a otec… ten se to ještě nedozvěděl… a doufám, že to tak i zůstane. Co se týče mé sestry… je to strašná yaoistka, takže asi všichni známe výsledek.
Ano… opravdu ječela radostí. Hned potom mi donesla časopisy modelů a celý večer jsme debatovali o tom, který z nich je nejvíc sexy. Stále o tom vedeme spory.
Pomaličku jsem se připlížil k té voňavounké pizze a už jsem hodlal jeden kousíček si odtrhnout. Mnnn… to by nemohlo být nadpřirozeného sluchu mé matky a její nečekané rychlosti. Dostal jsem vařečkou přes ruce a s proslovem o "za chvíli to začne" jsem byl vyhnán pryč.
Zalezl jsem zpátky do svého pokoje a zamířil ke skříni. Začal jsem se oblékat.
Musel jsem jim alespoň ukázat, jak krásného kluka mají v rodině- ironie.
Vytáhl jsem si černé potrhané kalhoty a k tomu krásně ladící šedé tričko s černým nápisem "You should die!"
Na ruku jsem navlékl pár náramku a vyrazil do koupelny.
Tam jsem se nějak snažil upravit své nepoddajné vlasy.
Spíše tmavé jemně vlnkaté vlasy, jež rády měnily svůj směr a trčely do všech možných stran.
Nějakým nadpozemským způsobem jsem si je učesal a přišpendlil malou pinetkou za ucho.
Mé vlasy už dorůstaly do podivné délky a já musel začít uvažovat a kadeřnici. Ani nevím proč. Prostě zlozvyk. Jednoho dne se mnou ségra přišla ze školy a mé krásné vlasy ostříhala skoro dohola. I když mi bylo teprve 8 let… málem jsem ji zabil.
Pinetka povolila a vlasy se znovu rozletěly.
"To máš za to, žes šel spát s mokrou hlavou…" vysmívala se mi Mariko už nachystaná ségra v nádherně pasujících šatech.
Marty… ruce pryč! Nebo vezmu motorovku a vidličkou ti vypíchnu oko!
"Neměla bys tam tak jít… Martyho to zabije!"
"Beru to jako lichotku," mrkla na mě. "Navíc přijdou noví chalani a může být zábava…"
"Na co myslíte, mladá dámo?"
Sjela mě kritickým pohledem a začala něco hledat ve skříňce po jejím boku.
S obavami jsem se na ní koukal. S radostným zapištěním se zvedla a natáhla ke mně ruku.
Sakra…
Už jednou to takto bylo. Řekla mi "ukaž…pomůžu ti"… už nikdy víc. Vypadal jsem jako… raději o tom nebudu ani mluvit.
Když ruku otevřela, hlasitě jsem polkl.
"Co s tím chceš dělat?"
"Jen ti pomůžu…" usmála se na mě.
"Nech mě, Mariko!"
"Kaori! Pocem nebo večer uvidíš!"
Konečně jsem vypadl z jejich spárů. Na začátku mi jen upravila vlasy a docela se jí to i povedlo, ale jakmile vytáhla svou kabelku s malováním… vzal nohy na ramena a utíkal hodně daleko.
Do obchodu.
Jako náhodou mámina zrovna potřebovala pomoc. Tak mi do ruky vrazila peníze, seznam a tašku. Pak mě s rozkazem "Pohni si!" vyhnala ven do té ukrutné zimy.
Vlastně jsem ani netušil, co v něm ještě chce, ale když se naskytne úniková cesta, proč ji nevyužít…
Otevřel jsem dveře od malého obchůdku s podivně velkým počtem zboží.
Úlevou jsem vydechl. Teplo!
Vytáhl jsem seznam a začal skládat nepotřebné věci do košíku.
Brambůrky, sušenky, tyčinky a další podobné sračky, které skoro všichni milují.
Pak přišel na řadu alkohol. A to jsem si myslel, že ho máme poměrně dost.
Dvě lahve Balleys, to pití zbožňuju. Něco jako vaječný likér, ale tak stokrát lepší.
Když jsem do košíku šel naskládat jahodovou vodku, málem jsem se poblil.
Tohoto "pití" jsem se totálně namazal, když mi bylo něco kolem 15.
Becherovka a několik lahví mého oblíbeného Jagermeistru.
Pak ještě nějaké Jojo bonbóny a mohl jsem jít platit.
Jakmile jsem na pult vyskládat obsah košíku, prodavačka mě probodla pohledem.
Jelikož ji bylo něco kolem 60 let, vypadalo to opravdu strašidelně... ještě víc jak normálně...
"Alkohol je až od 18 let," vzdychla si a prstem mi ukázala cedulku nad ní.
"Ano… Já vím…"
Na poprvé mi to nedošlo.
Zrudl jsem a začal šmátrat v peněžence.
Konečně jsem nahmatal občanku a s plačícím srdcem jsem ji prodavačce předložil. Opravdu… vypadal jsem tam jako totální kretén.
Vlasy jako ovečka- puberta v pokročilém stádiu.
Brýle jak popelníky- děkuji bohu za čočky.
A k tomu všemu vybledlé tričko s límečkem. SHIT!
Nevěřícně si mě prohlédla.
"Omlouvám se… Nevypadáte zrovna na 19 let," usmála.
Ano tohle jsem slýchával docela dost často. Na diskotékám mě s potěšením odchytávali policajti a celý šťastní mi dávali dýchat. Pak jsem jim ukázal občanku a jejich radost se rázem rozplynula.
"Nic se nestalo," úsměv jsem jí oplatil.
Naskládal jsem nákup do tašek a vytáhl peníze. Nemohl jsem uvěřit, že sračky a pár lahví alkoholu může stát tolik peněz.
Otřepal jsem se a znovu se vydal na pospas mrazu.
S namrzlým nosem jsem se konečně octl u našeho baráku. Nejprve se mi nechtělo věřit, že je to opravdu náš dům, avšak ječení mé matky mě ze zmatku rychle vyvedlo.
A proč? Mno asi protože před ním stálo několik aut, jež rozhodně… jaksi… nevyhovovaly rozpočtům naší skromné rodinky.
Prosmekl jsem se kolem obřích strojů, vytáhl klíče a marně se snažil trefit do zámku. Až na pátý pokus se mi to povedlo…ano…vím…trapné, avšak… bylo to mnohem méně trapné než to co následovalo.
Neboť jakmile jsem se s tím zatraceným klíčem trefil, chytl jsem kliku a otočením se chystal dveře otevřít… tak to dělá většina lidí…
Pevná podpora přede mnou zmizela a já se i s plnými taškami objevil ve vzduchu.
Od bolestného dopadu na můj nos mě a nákup za 2 000 Kč zachránila hrouda svalů, černá košile a neuvěřitelně svůdná vůně.

"Óh, co to tady máme za koťátko?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majka :3 Majka :3 | Web | 3. ledna 2015 v 22:10 | Reagovat

Božskéééé!!!!!! :3 je to krásny začiatok, už sa nemôžem dočkať pokračovania!!! ♥

2 Satsuki Satsuki | 3. ledna 2015 v 23:49 | Reagovat

Omg dalšia úžasne začínajúca poviedka!!!
Awwww  And now I want more *w* !!!
Teším sa na 2. diel >-< good work

3 Emma Stoll Emma Stoll | Web | 4. ledna 2015 v 1:00 | Reagovat

[1]: Děkuji, zlato :3

4 Emma Stoll Emma Stoll | Web | 4. ledna 2015 v 1:02 | Reagovat

[2]:Kyaa... zbožňuju vás :3

5 Satsuki Satsuki | 4. ledna 2015 v 13:57 | Reagovat

[4]: My zbožnujeme tebe *w* !!!!

6 Emma Stoll Emma Stoll | Web | 4. ledna 2015 v 21:44 | Reagovat

[5]: Aww ♥♥♥ Love you so much... Asi za chvilku roztaju ♥♥♥ *vlézá do mražáku*

7 Satsuki Satsuki | 5. ledna 2015 v 11:29 | Reagovat

[6]: Nenene kym roztaješ napís 4 diel. Mám te, bráško !!!  qwq !!!! To donesiem vetrák aby si ostala pokope xD <33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
♥♥♥♥♥What i love...♥♥♥♥♥