Warning- Bl = boy x boy
Předem upozorňuji... zde se objevují povídky s gayskou tématikou...
Don't like, go away!!!
Další varování- smexy scénky!
Áno...opravdu tu budou ♥♥♥♥
Takže ummm... možná 18+ (i když...ani mě není 18 *---*)


Další, co bych zde měla zmínit je, že většina povídek bude
nehorázně sladká a zaláskovaná. ♥♥♥
No co? Hold nemám ráda špatné konce *___*
A zbožňuju žárlivé ochránce a jejich roztomile naivní nevinné miláčky :3 *-*
Jakékoliv dotazy, poznámy atd. mi klidně napište *-*

Takže všem děkuji za návštěvu mého blogu.
Za komentáře vždy extra šťastná :3 *___*
Miluju vás, zlatíčka ♥♥♥
Jo a na chyby serte... -__-

Díl 3♥

15. prosince 2014 v 23:40 | Emma |  Mám tě, bráško...
Áááno... vím, že to trvalo poněkud dlouho, avšak alespoň jsem to napsala ♥♥♥ :3 *-* So... forgive me!! *___* Ne... dělám srandu... Tento díl se mi zdá takový.... slabší, takže to zkuste překousnout. Jak je známo za každy komentář šťastna :3 ♥♥♥ Doufám, že se bude líbit *-*
Muahahahahahah ♥♥♥♥

Ma-chan + Hide



xxx
xxx
xxx

"No tak," zachraptěl u mého ucha.
Na chvilinku mě jeho příjemný hlas omámil, což ten mizera stačil využít, aby si mě vyzvedl do náruče. Krásná a hlavně neodolatelná vůně mi narážela do nosu ze všech stran. Slastně jsem zavrněl a víc se přitiskl na býčí tělo.
"Neboj se…" zavrněl. "Už tě mám, bráško."
…..
…..
Příjemná vůně čerstvé kávy a určitě lahodné snídaně mě pomalu probrala ze strašlivého spánku. Proč strašlivého? Sám nevím. Celé tělo mě bolelo a pálilo jako bych spal na plotně s hřebíky. Nechutný…
Převalil jsem se a zamuchlal se do jemňoučkého povlečení, jež bylo nasáklé tou nejúžasnější vůní na světě.
"Ma-chan," šeptl mi do ucha neodolatelný chraplák.
"Ummm…" zavrněl jsem a zamotal se do peřiny.
"Ma-chan…"podobně jako poprvé se ozval u mého ouška.
Naskočila mi husí kůže, až jsem se otřepal.
Dotyčnému uniklo tiché uchechtnutí.
Uraženě jsem do peřin zahrabal, jak jen jsem mohl.
Cítil jsem se strašlivě. Po celém těle mi pobíhal mráz, a přesto jsem si připadal jako na pánvičce. Ztěžka se mi oddechovalo, jako by mi někdo svíral krk a nechtěl jej pustit. Srdce mi bušilo tak rychle, až jsem se bál, že mi každou chvilkou vyletí ven.
Pevně jsem sevřel deku a za žádnou cenu ji nehodlal pustit. Umm… no… A v další sekundě jsem se bez ní octl. Narušitel ji ze mě strhl lehce, asi jako když vezmete miminku dudlíka.
Pomalu jsem rozlepil slepené oči. Silné světlo mě přímo uhodilo. Nepředstavitelná bolest hlavy.
Prázdným pohledem jsem pomalu hledal svého zachránce. Něco jsem zmerčil, avšak stále jsem nemohl zaostřit.
"Ma-chan?"
Ten hlas. Koho mi to jen připomínal?
Několikrát jsem zamrkal a znovu se něj pokusil zaměřit.
Černé havraní vlasy. Průhledné oči. Obří postava. Nebezpečný pach.
"Hide?!" vymrštil jsem se do sedu.
"Ano?" zašeptal mi do úst.
Ano, do úst! Jak se dostal tak blízko? Jen malinko a …a… A nic!
"Padej ode mě!" vyštěkl jsem.
"To ty ses ke mně přiblížil…" pokrčil rameny.
"Co tady dělám?" probodl jsem ho pohledem.
Ležel jsem v jeho pokoji, v jeho posteli, v jeho peřinách… Všude kolem mě to vonělo jím… jeho teritorium.
Otázka, ale spíš byla, jak jsem se tam dostal.
Jediné, co jsem si pamatoval, se zdála být studená podlaha baru a teď jsem najednou doma… teda, alespoň že jsem vůbec doma, ale furt… jak?
"Hele klid… Přišel jsem se kouknout do toho baru, kde pracuješ a ty ses tam válel na zemi jak leklá ryba… Tak jsem tě prostě odnesl domů…mimochodem proč ses tam válel jak leklá ryba?"
"Leklá ryba?" naštval jsem se a nenávistně jsem ho propaloval pohledem, zatímco jsem jeho otázku plně ignoroval.
"Místo, aby si byl rád, že jsem tě přinesl domů, se chováš takto? Kde je vděčnost?" odfrkl si.
Suše jsem polk.
Moc dobře jsem věděl, že to na mě hraje. V tom byl můj bratříček opravdový mistr, ale i přesto mi to zasadilo takový podivní pocit viny… jak už jsem říkal… mistr!
Cítil jako by mi někdo zavrtal hřebík do krku. Chtěl jsem se mu omluvit a poděkovat a zároveň jsem so zaškrtával lihovkou s otázkou, jak mě to mohlo vůbec napadnout.
"…Dík…"
Mé lepší a nezkažené já vyhrálo… prozatím.
Stále na mě zíral… ale opravdu zíral. Měl jsem sto chutí mu ty jeho nádherné oči vypíchnout.
"Co je?" nevydržel jsem to.
"Na něco jsem se tě ptal, ne?" procedil.
Uhl jsem pohledem a snažil se hrát mrtvého. Sám jsem nevěděl, proč jsem tam s sebou praštil, takže… klídek, bro…
Když vytušil, že mu nehodlám odpovědět, pokrčil rameny a pak s úsměškem dodal.
"Víš, vlastně jsem to i udělal kvůli sobě."
V mysli mi vyplavala vzpomínka na určitý kopanec a na určitou sprchu… hřebík se v krku objevil znovu.
"Ale řekl jsem si…"
Čekal jsem, co z něj vypadne a doufal, že to bude něco typu- "Řekl jsem si, že ti asi není po včerejšku dobře, tak klidně lež…" - což byla pravda, jelikož jsem se cítil, jako by mě někdo vzal a hodil do skartovačky… Krev všude!
Na tom jeho dokonalém ksichtě se rozlil ještě o něco zlovolnější úsměšek a tak jsem všechny možnosti na smilovaní vyškrtl.
"… že ti asi není po včerejšku dobře," mé naděje beznadějně vzplály. " Takže ti dám 10 vteřin náskok."
Jak popsat můj výraz v té chvíli…
Poker face…
"To nemyslíš vážně…"
"Schovej se nějak chytře, protože… dveře umím vykopnout," uchechtl se.
"Děláš si srandu?" vyprskl jsem.
"10…9…8…"
S rychlostí blesku jsem si začal vytahovat nohy z peřin. Vyhoupl jsem se na ně a rozběhl se.
Další, co jsem si pamatoval, byla hlasitá rána a studená zem.
Z hrdla mi utekl vyděšená výkřik… nemohl jsem pohnout nohama.
Celé mé tělo se začalo nekontrolovaně třást.
Srdce mi bušilo o sto šest.
Ztěžka se mi oddechovalo. Celé mé tělo… zpomalilo.
"Hej Ma-chan!" přiběhl ke mně Hide. "Co ti je?"
To bych taky rád věděl…
Studená… ne přímo ledová ruka se objevila na mé tváři.
"Sakra… úplně hoříš!"
Nevím, co chtěl udělat, ale znovu jsem ucítil ty jeho… krásně ledové ruce.
Pomalu si mě podepřel a vyzvedl do náruče. Otočil se, udělal pár kroků a chtěl mě položit do postele.
Přitiskl jsem se na něj a nehodlal jej pustit.
Asi ho to vyvedlo z míry, neboť si mě ihned vyzvedl zpátky nahoru.
Hlavu jsem zabořil do jeho ramene a pravidelně vdechoval jeho vůni. Z úst mi uniklo pár vzdechů. Líbilo se mi to… Jako by jeho tělo dokonale chladilo to mé rozžhavené. Ruce jsem obtočil kolem jeho krku a natiskl se na něj, co nejvíce to šlo.
"Ma-chan…"
Jako bych slyšel skřípaní zubů…
Lehce mě od sebe odtrhl a přímo hodil na postel.
Natáhl jsem k němu ruce. Chtěl jsem, aby se ke mně přiblížil… aby mě znovu zchladil…
Nechápal jsem, co dělám. Choval jsem se, jak… Ani nevím jak… prostě divně.
Hide se na mě zaměřil. Propaloval mě pohledem. Cítil jsem ho snad všude. Znovu jsem k němu natáhl ruce.
"Hide…" vzdychl jsem.
Stále se mě nedotýkal. Stále jsem ho na sobě necítil.
Olízl jsem si suché rty a otřepal se.
Mráz se mi znovu rozběhl a žár na pánvičce zesílil.
V podbřišku se mi usadil jeden z nejpodivnějších… ani nevím, co to bylo… Pocit? Chtíč? Chtíč po čem?
V mysli se mi objevil obrázek mě na studené zemi v baru. Na stejné pocity. Na zrychlený tep. Na chtíč.
Jako by mě to všechno začalo zapadat do sebe. Malinké kousíčky skládanky přesně pasující k těm ostatním.
Zabořil jsem obličej do polštáře a pořádně se nadechl. Ta jeho vůně mě dováděla k šílenství.
"Hide… neříkej, že si mě…" lezlo to ze mě, jak z pořádně chlupaté deky.
"Ma-chan…"znovu se mě dotkl na tváři a já vzdychl.
"Nedotýkej se mě, šmejde!" vyprskl jsem.
"Neříkej, že tě někdo…" zavrčel.
Co?
V sekundě mi vyhrnul tričko a pomalinku se mě dotkl na plochém bříšku.
"Kyaa!" vyjekl jsem… avšak… tak … nějak… slastně!
"Ma-chan… Někdo tě zdrogoval," znovu to jeho vrčení.
Zablýsklo se mu v očích. Ruce zatl v pěst. Z každého póru jeho těla vycházela temná nebezpečná aura.
"Až ho najdu, zabiju ho."
"Koho?" nechápal jsem.
Prázdně se na mě podíval… asi si myslel, že jsem blbej. Až naberu sílu, zaškrtím ho.
"Toho, co tě zdrogoval," zachraptěl.
"Aha… Jóó, tak to jsi nebyl ty?!"
Obočí se mu zdeformovalo do jedné velké a rozzuřené čáry.
Poté se jedno odpojilo a vyletělo nahoru.
"Ha?!" vyštěkl.
Všechno mi v tu chvíli bylo někde. Jen jsem chtěl… jeho dotek.
Do třetice jsem k němu natáhl ruce. Už jsem nedokázal racionálně myslet. Zrak mi ztmavl a tak celkově se rozmazal. Celé tělo znovu hořelo. Připadal jsem si tak křehký… slabý.
Konečně se nade mnou slitoval a mé ruce přijmul.
Svalnatá chapadla obtočila můj bok a v okamžiku mě vytáhly do sedu. Jako nějakou hadrovou panenku.
Ihned jsem se natiskl na obrovské tělo a užíval si jeho chlad.
Roztáhl jsem nohy, abych měl ještě lepší přístup. Ledové ruce šmejdily po mích zádech. Teplý dech jsem cítil na svém krku.
"Ummmhmm…" zamlaskal jsem si.
Jemné rty… Krásně jemné rty mi pomalinku ochutnávaly krk pomocí malinkých polibků.
Slastí jsem se prohl.
"Víc!" rozkázal jsem.
I bez zraku jsem viděl, jak se usmál.

"Máš to mít, bráško…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majka :3 Majka :3 | Web | 16. prosince 2014 v 0:34 | Reagovat

awwwwwwwwwwww :333 úžasný dielik!! nemôžem sa dočkať pokračovania!! :33 <3 vážne skvelá poviedka :3

2 Riník Riník | 16. prosince 2014 v 7:41 | Reagovat

Oi oi oi, já chcem ihned pokračování. *////////////////* (Nousblíduje)

3 Emma Stoll Emma Stoll | Web | 16. prosince 2014 v 13:54 | Reagovat

Kyaa... Děkuju :3 ♥♥♥

4 Nala Nala | 21. prosince 2014 v 13:07 | Reagovat

*////////*  I WANT MORE!!! PLEASE
dobrá práca je to uplne super :333 !!! ;-)

5 Emma Stoll Emma Stoll | Web | 22. prosince 2014 v 22:37 | Reagovat

[4]: Děkuji :3 ♥♥♥ Love you, guys :3 ♥♥♥ :D  :D

6 Satsune Satsune | 30. prosince 2014 v 18:07 | Reagovat

AWFJDKSNA
úžasnéééé *w*   chci další díl!!!!
kdy bude?

7 Emma Stoll Emma Stoll | Web | 3. ledna 2015 v 16:05 | Reagovat

[6]: Pracuje se :3 Děkuji, zlato *-* ♥-♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
♥♥♥♥♥What i love...♥♥♥♥♥