Warning- Bl = boy x boy
Předem upozorňuji... zde se objevují povídky s gayskou tématikou...
Don't like, go away!!!
Další varování- smexy scénky!
Áno...opravdu tu budou ♥♥♥♥
Takže ummm... možná 18+ (i když...ani mě není 18 *---*)


Další, co bych zde měla zmínit je, že většina povídek bude
nehorázně sladká a zaláskovaná. ♥♥♥
No co? Hold nemám ráda špatné konce *___*
A zbožňuju žárlivé ochránce a jejich roztomile naivní nevinné miláčky :3 *-*
Jakékoliv dotazy, poznámy atd. mi klidně napište *-*

Takže všem děkuji za návštěvu mého blogu.
Za komentáře vždy extra šťastná :3 *___*
Miluju vás, zlatíčka ♥♥♥
Jo a na chyby serte... -__-

Díl 2♥

30. října 2014 v 0:25 | Emma |  Mám tě, bráško...
Kyaaa ♥♥♥ Trvalo mi nespočet chvil, než jsem toto stačila dopsat... a proč? Protože nemá vůbec ČAS!!! Zatracená škola... Nejradši bych ji ummm... trrrr.... haaaaa xDDD
Mno Tak tady to teda je, no...
Ummm, je to takový --- blééééh
Ale snad se někomu bude líbít :33
Obrázek hrdinů-- love ♥♥♥
....

.....
.....
Bohužel kvůli fénu jsem nezaslechl moc dobře známé zmáčknutí kliky, které mě mělo upozornit na nečekaného hosta.
"Mám tě, bráško…" zašeptal tak blízko mého ucha až jsem si málem ucvrkl.
…….
Nadskočil jsem překvapení…
Leknutím mi z hrdla vyšel zvuk, u kterého by nikdo, ale opravdu nikdo nedokázal určit původ.
Fén mi vypadl z rukou a sebejistě mířil dolů. Ten obrovský krám, jenž naše milovaná matička používala na výrobu sta milionů účesů, dopadl jen kousek od mé nohy. To mě vyděsilo ještě mnohem víc a tak se podivný zvuk ozval ještě jednou.
Hide se přelomil v pase a začal se křečovitě smát.
"Co to sakra bylo?" utíral si uslzené oči.
Naštvaně jsem se na něj obrátil a chystal si na něm vyřvat hlasivky, když znovu promluvil.
"Dobře, že se ti nic nestalo," podivně se usmál.
Narovnal se a popošel trochu blíž. V očích mu zablýsklo a já ucouvl. Rychle jsem kolem něj proklouzl až do sprchového koutu, ve kterém jsem se zavřel. Marně jsem si myslel, že by ho to mohlo alespoň malinko zdržet.
"Jestli se na mě zlobíš, kvůli tomu…" vyjekl jsem, když rozrazil průhledné dveře. "…mohl sis za to sám."
"Fakt?" šibalsky se pousmál.
Nalepil jsem se na zeď, jak nejvíc jsem mohl.
"Neboj… jen ti to malinko oplatím…"
Představil jsem si bolest zakořeněnou v mém pohlaví a otřepal se. Nervózně jsem se na něj podíval a chystal se pronést něco na svou záchranu. Pak jsem spatřil jeho pohled… Mráz mi přelítl přes záda a nehodlal jen tak vypadnout.
"I když trošku jinak…"
Přísahal bych, že se mlsně olízl.
Nastal bod zlomu. Ten jeho pohled, úsměv a celkově podivná aura mě donutila přemýšlet. V sekundě jsem se porozhlédl kolem sebe a nahmatal kohoutek.
"Nepřibližuj se nebo…" nervózně jsem vyhrožoval.
"To neuděláš," odfrkl si.
Chyba.
Při dalším kroku jsem to nastavil na nejstudenější bod a už byl slyšet jen křik.
Znovu jsem využil umění proklouznout, které jsem si osvojil na střední škole a už pádil zpátky do svého pokoje. Rychle jsem si vytáhl suché oblečení a ihned ho vyměnil za mokré. Odcupital jsem k topení a chvilinku si nahříval zadek.
"Strašlivá zima…"
Zkontroloval jsem čas. Měl jsem posledních deset minut na přípravu a pak jsem musel vyrazit. Zamířil jsem tedy do skříně a hledal.
Čepici… Šálu…
Vzal jsem si všechny potřebné věci a naházel je do tašky přes rameno. Nasadil jsem si chlupatou a hlavně teplou čepici a potichu se vydal ke vchodovým dveřím…
S obrovským úsilím jsem opustil od zeleninového salátu s jogurtem a jen na něj toužebně koukal. Zavázal jsem si boty, navlékl na sebe tlustou bundu, krk si obmotal jemnou šálu.
Chladný vítr mě zamrazil až na zádech… a to jsem si i zastrčil tričko. Vlastně jsem se ani neměl čemu divit. Pokožku jsem měl zmrzlou ještě od ledové vody a vlasy jsem si znovu namočil. A k tomu všemu jsem mohl přičíst neuvěřitelné kručení v žaludku a naražené chodidlo způsobené železným tělem mého bratříčka.
Nakrčil jsem nos a pořádně jsem kýchl.
"No super..." usoudil jsem.
V hlavě se mi zrodil obrázek mě nemocného v posteli. Něco takového by mi zas až tak nevadilo, ale mělo to dva osudové háčky.
1/ Kdybych teď onemocněl, nemohl bych si vzít dovolenou, jelikož jsem si právě přehodil směny… Takže jestliže bych zůstal doma i jen kvůli nemoci… znamenalo by to pa-dá-ka nebo vrácení do mé minulé směny a ani po jednom jsem netoužil…
2/ Cítil bych se tak na nic a bezbranný, že by si můj bratříček mohl vyřídit odplatu kdykoliv a to jsem chtěl ještě méně.
Díky mrazivému větru jsem se znovu otřepal a vyrazil do práce.
Po chvilce mi už zima nebyla. Proč? Protože jsem začal utíkat rychlostí… nedá se to přirovnat. Jako jo… opravdu jsem se snažil. Nohama jsem pohyboval co nejrychleji a dokonce jsem si i myslel, že běžím rychle.
Ha, to tak! Předjela mě stará paní na invalidním vozíčku.
Sakra, na vozíčku!!!
A tak jsem tedy přiběhl do práce upocený a unavený pro nic za nic, jelikož chůzí normálního člověka bych tam byl dřív.
Vstoupil jsem do rudého podniku jménem "Růže" a nasměroval si to rovnou do šatny. Doufal jsem, že si mého malinkého opoždění nikdy nevšimne.
Mno… hold jsem neměl štěstí.
"Trošku pozdě, ne?" ozvalo se, zrovna když jsem otvíral skříňku.
Vylekaně jsem se otočil za hlasem. Hluboký, ale přitom jemný. Ne jako Hideakiho chraplák. Tipoval jsem, že dotyčný bude můj nový kolega a prosil, aby to nebyla nějaká přerostlá zrůda na styl mého bratříčka.
… Už jsem říkal, že mi to štěstí nepřálo, ne?
Objevil se přede mnou na nejmíň o hlavu a půl vyšší mlaďoch s pohlednou tvářičkou a nabušeným tělem.
"Odpověď by nebyla?" pousmál se a pomalu si to ke mně nakračoval.
Zabodl jsem se do něj pohledem alá "Nepřibližuj se, mám pepřák…"
Kaštanové vlasy zastřižené do krátkého rozcuchu ladily k tak stejně zbarveným očím. Rovný nos. Tenká ústa. Vysoká, vypracovaná postava v dobře padnoucí uniformě. Docela charismatický… Holky na něj musely letět. Pravděpodobně on zajišťoval přítomnost žen v tomto podniku.
"Nebuď takovej netykavka," znovu se usmál a já myslel, že oslepnu… i když na Hidea ještě nemá, na něj totiž nikdo nemá…
"Masao," podal jsem mu ruku.
Otočil jsem se a začal se převlékat. Konečně jsem ze sebe mohl dostat to mokré, zpocené oblečení. Pořádně jsem se nasprejoval deodorantem a nasoukal na sebe uniformu. V porovnání s Tatsuem jsem v ní vypadal směšně.
S úlevou jsem zjistil, že Tatsuo opustil místnost a vrátil se zpátky do práce.
A já jsem měl v plánu to stejné.
Prošel jsem chodbou za bar a plně se věnoval míchání nápojů.
Kolem dvanácté hodiny se podnik teprve začal plnit.
Ve dne a v noci je Růže úplně jiný podnik. Za světla se dala přirovnat k malinkému a hlavně příjemnému baru, zatímco teď v noci je to doupě pro mladistvé, kteří se chtějí pořádně ožrat.
Ani jsem nestíhal připravovat drinky, jakou rychlostí to do sebe házeli.
Nakonec za mnou manažerka poslala Tatsua… asi jako výpomoc.
Hmm, to tak.
Jediné čím se zabýval, se zdálo být leštění skleniček a dovádění s paninkama.
Nasupeně jsem se na něj obrátil. Ve vlasech jsem měl zaschlý sirup, mou uniformu z velké části tvořil alkohol a nějakým podivným způsobem se mi za košili dostala jahoda, kterou jsem už pěkně dlouho nemohl vytáhnout.
"Zabiju tě, jestli nepohneš zadkem a nezačneš něco dělat," zavrčel jsem na něj.
"Ale vždyť něco dělám, nevidíš? Mám plno práce…"
Na krku mi vystouplo několik žilek.
"Jo? Fákt? A mohl bych se zeptat, co tě tak zaneprázdňuje?"
Svůdně se na čičiny usmál, až si všechny poslintaly svá prsa, neboť jejích výstřih byl až někde… Nevěděl jsem, že se taková trička prodávají…
A na co vůbec? Rovnou si je nemusely brát, vždyť i tak jim ta podprsenka čouhala alespoň do půlky…
….
Asi si myslel, že ten idiotský úsměv mi stačí jako odpověď…
A na mém krku se objevilo pár desítek nových žilek hněvu…
Otřepal jsem se a snažil se uklidnit… Hlavně laskavě.
Posledně když jsem nechal svůj vztek přetéct, tak jsem si málem zlomil nohu, bratříčkovi na 50% zajistil neplodnost a uvalil na sebe jeho hrůzostrašnou odplatu, jež se mi rozhodně nebude líbit…
"Mohl by si mi laskavě pomoc?" nevyznělo to tak láskyplně, jak jsem chtěl…
A jako by toho nebylo dost, jeho poslušné ctitelky se taky musely ozvat… S takovou se z té práce vykopnu sám a ani k tomu nebudu potřebovat ošahávaní a nechutné narážky.
"Hele, raději si hleď svého, jo?" nechutně našpulila zmalované rty.
"A co to máš za vychování? Takhle se chovat k staršímu, prcku?" neodpustila si další.
Opravdu řekla to, co jsem slyšel? Opravdu řekla to slovíčko? HA?
Snažil jsem se držet… Jen kvůli práci… Chtěl jsem nasadit úsměv alá "Vyřešíme tohle nedorozumění v klidu a míru…" Bohužel jen chtěl.
Spatřil jsem Tatsua, jak se vítězně usmál, otočil se k těm "dívkám" a plně mě začal ignorovat.
Přísahal bych, že ve mě něco ruplo a já se znovu nechal ovládnout zuřivostí.
Chňapl jsem nejbližší drink na baru, pořádně ho sevřel a potichu se zhmotnil za ním. Jedna z děvuch si mého počínání všimla, avšak dříve než stačila jejího princátka varovat, už jsem mu lil celý obsah skleničky do kalhot.
"COS TO KURVA UDĚLAL, TY SPRATKU?" vylítlo z něj.
Jééééé… Křupnutí se ozvalo znovu.
Má ruka se znovu objevila na baru a už držela další skleničku, tentokrát s ledem. Plnou silou jsme to na něj vychrstl… Fakt to muselo bolet. Zkuste si představit, jak se vám od mokré hrudi odráží malinké kostičky mrazivého ledu. Oush.
"A kdyby náhodou…" podle jsem se usmál. "Já jsem starší, smrade."
Prvně jsem si všiml, že většina zákazníků po dobu našeho malého problému upírala jejich zrak přímo na nás. Až si konečně uvědomili, co jsem právě udělal, začali se souhlasně a posměšně chichotat. Tedy fakt? Kdo by se u takové scénky nesmál?
Z poličky jsem si vytáhl čistou skleničku a nalil do ní nejbližší alkohol, jenž jsem našel a polovinu nádoby do sebe kopl.
Když se na mě Tatsuo rozzuřeně otočil, skleničku jsem odložil na bar a poklidně vyčkával, co má na srdci.
Chtěl něco říct, ale zasekl se. Nadechl se a vydechl. Pravděpodobně vstřebával všechen vztek… Taky bych se to mohl naučit.
"Pak si to vyřešíme," procedil, otočil se na podpatku, obrazně řečeno… a pravděpodobně zamířil do šatny.
Lidi mi dopřáli trošičku volna. Sem tam si něco objednali, ale už to nepřipomínalo zabijačku o poslední panák. Asi za to mohlo mé utrhnutí z řetězů… asi…
Ruce jsem složil na bar a naslouchal podivuhodným konverzacím návštěvníkům podniku, když jsem pocítil dotek na mé milované ručce.
Nechutný dotek.
Vylekaně jsem sebou trhl.
Hledal jsem majitele onoho dotyku, ale jako by po něm slehla zem.
"To mě poser…" sprostě jsem zanadával.
Za celý den jsem toho měl dost. Hide, obrovský fén, znovu Hide, invalidní vozíček, líný zadek Tatsua + jeho slepičky a k tomu všemu nově objevený hmaták, na kterého v budoucnu ještě určitě narazím- na to já mám hold štěstí…
Umm… prostě super den.
Zhltl jsem zbytek svého drinku a mlsně si olízl rty.
Pro jistotu jsem pohledem prošmejdil dav návštěvníků, jestli nenajdu někoho podezřelého, ale nic.
Pár holek si objednaly drink jménem Jahůdka, což je smíchanina nečekaně jahodového džusu, alkoholu, ledu a jahod.
Zatočila se mi hlava.
Zmateně jsem se opřel o bar a snažil se získat zpět ztracenou rovnováhu.
Dech mi ztěžkl. Tep mi zrychlil.
A v další sekundě jsem se složil k zemi.
Před očima mi pomalu, ale jistě tmavlo.
Místností se ozvaly ustarané výkřiky…tak ne asi… Vidíte barmana sesypat se k zemi a jen si řeknete
" Jéé, není mu něco? Určitě néé, jen ať si klidně schrupne. My to na něj nepráskneme…"
Tak to asi ne!
Chlad od země pomalu pronikal do mého těla, což způsobilo nepředstavitelný třesot. Mé tělo se zdálo tak moc těžké, že jsem jakoukoliv snahu o zvednutí ihned zvrhl. Schoulil jsem se do klubíčka a snažil se odehnat mráz.
Všude to kolem mě řvalo, ječelo a dupalo. Začala se mě zmocňovat panika… takhle si se mnou mohl udělat, kdokoliv cokoliv chtěl a já bych ani nezvládl protestovat…
Pak jsem to ucítil.
Dotek…
Nejdříve jsem se lekl, avšak po chvilce jsem se jím nechal zcela očarovat. Jemný, starostivý dotek. Dříve než jsem se stačil z počátečního dojmu probrat, svalnaté ruce se obmotaly kolem mého těla. Vystrašeně jsem vyjekl a začal kopat všude kolem sebe.
"No tak," zachraptěl u mého ucha.
Na chvilinku mě jeho příjemný hlas omámil, což ten mizera stačil využít, aby si mě vyzvedl do náruče. Krásná a hlavně neodolatelná vůně mi narážela do nosu ze všech stran. Slastně jsem zavrněl a víc se přitiskl na býčí tělo.

"Neboj se…" zavrněl. "Už tě mám, bráško."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kyuketsuki Kyuketsuki | 8. prosince 2014 v 19:32 | Reagovat

Omg qwq   napíš dalšie prosííím

2 Nala Nala | 8. prosince 2014 v 19:33 | Reagovat

Bolo to užasné!!!

3 Emma Stoll Emma Stoll | Web | 22. prosince 2014 v 22:41 | Reagovat

Děkuji :3 ♥♥♥ Zbožňuju vás, zlatíčka *-* :3 ♥♥♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
♥♥♥♥♥What i love...♥♥♥♥♥