Warning- Bl = boy x boy
Předem upozorňuji... zde se objevují povídky s gayskou tématikou...
Don't like, go away!!!
Další varování- smexy scénky!
Áno...opravdu tu budou ♥♥♥♥
Takže ummm... možná 18+ (i když...ani mě není 18 *---*)


Další, co bych zde měla zmínit je, že většina povídek bude
nehorázně sladká a zaláskovaná. ♥♥♥
No co? Hold nemám ráda špatné konce *___*
A zbožňuju žárlivé ochránce a jejich roztomile naivní nevinné miláčky :3 *-*
Jakékoliv dotazy, poznámy atd. mi klidně napište *-*

Takže všem děkuji za návštěvu mého blogu.
Za komentáře vždy extra šťastná :3 *___*
Miluju vás, zlatíčka ♥♥♥
Jo a na chyby serte... -__-

Díl 1♥

18. srpna 2014 v 22:53 | Emma |  Mám tě, bráško...
Kapitolka dopsána :3 Kalte na chyby :D Doufám, že se bude líbit a za komentář šťastná... extra šťastná :3
Takže směle do čtení ♥♥♥
Ještě obrázek, pro ty co neví = Masao _____ Hideaki
A šup ♥♥♥

x
x
Seběhl jsem schodiště vedoucí do kuchyně. Už 2 hodiny jsem nic nejedl, tudíž se mi z břicha ozývali zvuky o hlasitosti jekotu dívek v tenisovém zápasu.
Měl jsem chuť na nějaké lehké, ale přitom výtečné jídlo. Takže jsem zvolil zeleninový salát s bílým jogurtem. Z lednice jsem vytáhl veškeré potřebné ingredience. Zeleninu jsem pořádně vydrhl a začal krájet na malinké kousíčky. Netrvalo mi to dlouho, neboť s nožem jsem to opravdu uměl.
Zaznamenal jsem moc dobře známé otočení zámku a čekal, kdo se objeví ve dveřích. Všichni obyvatelé tohoto domu se zdržovali někde venku a já si tak užíval klid, ticho a zase ten klid.
"Jsem doma," zvolal můj mladší bratříček.
Bratříček? Mladší byl to ano, ale bratříčkem jsem ho mohl nazývat jen ironicky. Jeho skoro 185 cm dlouhá postava vážila 80 kg. Jeho tělo přímo obklopovaly svaly. Obrovské ruce, které se velikostí rovnaly mé hlavě.
Černě havraní vlasy po bradu zastřižené do nejnovějšího stylu. Vybledle modré oči, které jen překypovaly nebezpečím. Přesně pasující obočí. Vystouplé lícní kosti. Přesně posazený rovný nos. Krásná ústa, jež by chtěla líbat každičká slečinka v okolí.
Vždy úžasně oblečen, po většinu času doplňováno slunečními brýlemi. Takže… se vlastně dalo říct, že můj bratr byl jeden z nejpřitažlivějších a nejpopulárnějších chlapáků ve… škole, městě… ani nevím, kde všude. Nedokážu spočítat, kolik pozvánek na modeling už dostal. Nedokážu spočítat, kolik dívek se mu vyznalo a co jen dívek… i kolik chlapců. Nedokážu spočítat, kolik sportů mu jde a kolik medailí už v pokoji má. A bacha to mu je jen 16.
Dokonce i jeho jméno zářilo dokonalostí… a to doslova. Hideaki, což přímo znamenalo zářící dokonalostí nebo vynikající. Tsk… A mě vybrali Masao- poctivý člověk. Nechápu…
Na rozdíl od něj jsem já necelých 165 cm dlouhý, vážím 54 kg a jsem slaboučký jak moucha. Většina mé váhy se mi usadila na zadku, jenž se až nepřirozeně podobá tomu ženskému.
Jediné, co máme asi společného je délka vlasů, i když já je většinou nosím v malinkém culíčku. Hedvábné, hnědé vlasy by si přálo mnoho žen. Husté řasy obklopující obrovské a hlavně podivně zbarvené oči. Nějaký nový druh hnědé. Malá narůžovělá ústa. Malý nos… Obočí jako bych si ho vytrhával.
I já jsem se velice vyznal v módě… Bohužel ta mi byla ukradená a tak jsem se radši oblékal jen podle sebe. Do rebelského, což možná mohlo vypadat malinko komicky kvůli mému vzrůstu.
Na rozdíl já nedokážu, spočítat kolikrát si mě někdo spletl s dívkou.
Kolikrát mě někdo ošahával.
Kolikrát jsem si uvědomil, že většina klučičích pohledů směřuje na můj zadek.
Kolikrát mě nějaký starý dědek pozval na noc do hotelu.
A sakra kolik prací jsem musel vystřídat kvůli sexuálnímu harašení.
Matka si už o mě musela myslet, že jsem totálně neschopný a říct jsem jí to nechtěl. To by byl trapas. Dozvěděl by se to i "bratříček" a do konce svého života bych se před ním styděl ukázat. Takže jsem se zařekl, že rodina se nic nedozví do doby, než se to zhorší natolik, že to bude nutné… a asi jako každý normální člověk jsem doufal, že tato situace nikdy nenastane… Hmm… Bohužel jen doufal…
"Zdaréc," pozdravil jsem jej.
"Ma-chan," překvapeně se na mě otočil. "Co tady děláš? Nemáš být v práci?"
Měl…
"Dnes mám noční," usmál jsem se na něj.
"Proč? Nikdy nemíváš noční," zamračil se.
Pravda…
"Dlouhá historka…"
Nebyla až zas tak dlouhá…
Smíchal jsem všechny připravené ingredience a začal vše pořádně promíchávat. Vykyndal jsem tam i poslední kelímek bílého jogurtu a znovu se věnoval míchání.
Podlaha za mnou se prohloubila a já na svých zádech ucítil jistou nebezpečnou autoritu.
I tak jsem to ale neřešil a raději se dál věnoval dokončování salátu, což znamená okořenění.
"Co se stalo?" zašeptal mi do ucha.
"Nic moc," usmál jsem se a snažil se neprojevit nervozitu z jeho blízkosti.
Obratně jsem se kolem něj protáhl a přemístil se ke skřínce s talíři. Stoupl jsem si na špičky a snažil se je podat dolů. Marně. Proč? Až zas tak malinký jsem nebyl, jenže v porovnání s členy rodiny ano. Všichni se rovnali přerostlým zrůdám. Mamka- 178 cm. Nevlastní otec - 185 cm a výšku bratříčka už jsem zmínil… bohužel on ještě rostl. Musel jsem být po mém pravém tatíčkovi… rozhodně…
Než jsem se nadál, svalnatá hruď se znovu objevila za mými zády.
"Vyhýbáš se odpovědi…" promluvil tak blízko až jsem se vyděsil.
Pevně mě chytl za ramena a malinko zmáčkl k sobě. Když poznal, že na jeho poznámku nehodlám reagovat, znovu otevřel pusu.
"Co se stalo?"
Pevně jsem se zapřel o linku a snažil se nějak dostat z jeho sevření. Tohle se poslední dobou stávalo nějak moc často. Až moc často si na mě dovoloval a zapomínal, kdo je tady ten starší…
"Odpověz!" nebezpečně zavrčel.
Přeběhl mi mráz po zádech, kvůli kterému mi naskočila husina a já se nedobrovolně otřepal.
Na tváři se mu rozlil samolibý úsměšek, což mě rozzuřilo.
Kdo si myslí, že je? Možná je vyšší, pohlednější a celkově lepší, ale pořád jsem byl já ten starší. Tohle si ke mně nemohl dovolovat. Ke staršímu by měl chovat respekt a slušnost, ne mu rozkazovat a posmívat se mu.
S nával vzteku jsem se mu vytrhl.
"Klidni, jo?!" vyprskl jsem. "Pořád jsem já ten starší!"
"I když na to nevypadáš," posměšně utrousil.
Otočil jsem se na něj a ublíženě ho probodl pohledem. Trošičku ucouvl a nasadil omluvní výraz. Věděl, jak moc jsem se kvůli tomu trápil.
"Tak jsem to nemys-"
Dříve než onu větu dokončil, objevila se moje noha v jeho rozkroku. Takový kopanec jsem ještě nikdy nedal. Asi jsem si kvůli němu zlomil nohu. Jeho tělo bylo snad ze železa.
Rychle jsem proklouzl na druhou stranu, jelikož se Hide pomalu kácel k zemi. Nakonec se nějak vzchopil a jen se o linku opřel a bolestně vzdychal.
Kvůli dlouhým letem posměchu se mi nějak zostřil sluch a já rozpoznal v jeho tichém mumlání slovíčko typu "zakrslík", "trpaslík", "drobek"," mrňous" a nejvíce nesnášené "prcek".
Znovu jsem se rozzuřil a bezmyšlenkově vykopl. Tentokrát už to Hide neustál a padl na kolena, Neustála to ani má noha. Pravděpodobně jsem si ji zlomil nebo alespoň nalomil.
Vítězně jsem se otočil a odcupital na horu do svého pokoje… tedy spíš nějakým podivným způsobem odkulhal…
Salát jsem musel obětovat. Pro jistotu jsem se ještě zamkl a před dveře posunul křeslo, jenž mělo místo hned vedle. A později jsem byl za toto velice rád, jelikož se klika nebezpečně pomalu posunula směrem dolů a ještě zlověstněji se vrátila. Za dveřmi se ozvala zamumlaná nadávka a za minutku jsem uslyšel zabouchnutí Hideova pokoje.
"Ještě že máme zámky," oddychl jsem si, i když jsem moc dobře věděl, že kdyby Hide opravdu chtěl… ani zámek by nestačil…
Pustil jsem si televizi a pohodlně se usadil na protější postel. Za nedlouho se má poloha změnila do lehu. Chtěl jsem takto strávit alespoň 2 hodiny, avšak v televizi nic pořádného nedávali a hlad se znovu začal ozývat. Tak jsem se tedy po necelé půl hodince zvedl a nachystal si oblečení do práce. Pro jistotu jsem prohlédl nohu, která se už vracela do normálu.
Už byl skoro čas vyrazit do práce. No kecám, jen jsem se chtěl jít ještě osprchovat a pořádně nažrat.
Jako myška jsem se tedy proplížil do koupelny a svlékl se. Svázal jsem si vlasy do drdolu, jelikož jsem je nechtěl namočit. Zalezl jsem do sprchy a pustil na sebe příjemný proud teplé vody. Pořádně jsem se namydlil a poté mydliny smyl. Osušil jsem se a znovu na sebe vše navlékl. Nemohl chybět deodorant pod paže.
Pro jistotu jsem si vlasy ještě vyfoukal, neboť hlásili nepřiměřenou klendru, což je zima. A já opravdu nechtěl nastydnout.
Bohužel kvůli fénu jsem nezaslechl moc dobře známé zmáčknutí kliky, které mě mělo upozornit na nečekaného hosta.
"Mám tě, bráško…" zašeptal tak blízko mého ucha až jsem si málem ucvrkl.
….
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majka :3 Majka :3 | Web | 20. srpna 2014 v 22:35 | Reagovat

**w** úžasný prvý diel!!! chcem pokračovanie!! *o*

2 Emma Stoll Emma Stoll | 26. srpna 2014 v 1:11 | Reagovat

[1]: ♥♥ Moc děkuju :-D Budu se snažit a ještě tento týden to sem dám :-D Tedy doufám... nějak jsem se zasekla :-| Ale fakt díky, moc potěšilo ♥♥♥

3 Misaki... Misaki... | Web | 2. září 2014 v 17:38 | Reagovat

Úžasná povídka =)

4 Emma Stoll Emma Stoll | 16. září 2014 v 16:42 | Reagovat

[3]: Děkuju moc :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
♥♥♥♥♥What i love...♥♥♥♥♥